30.3.2004 ráno kolem 7 hodiny přijíždí Laďa společně s panem Rossem do místa určení kdesi na Ukrajině
(+ - 1000 kilometrů) a odcházejí na vlečku místní firmy. Úkol zní jasně, nachystat rosničku na přepravu.
Sem přijede rosnička z Olpasu Krnov. Po uplynutí domluveného času telefonicky zjišťujeme situaci s
přepravou. Dovídáme se, že krnovská rosnička začala po cestě z Krnova "hořet"
a musela se vrátit. Po
dalších telefonátech jsme ujištěni, že má pro nás přijet jiný stroj z Olpasu. Ve 13.05 slyšíme
blíže neidentifikovatelný zvuk motoru a jsme překvapeni. Je to je hektor 720.039-7 také z Olpasu Krnov.
Vyluzoval velmi zajímavé zvuky a nebudil moc důvěru. No hlavně, že nás snad odveze v pořádku do cíle. Po
krátkém posunu opouštíme vlečku a ve 13.32 odjíždíme do žst. Krnov, kam jsme přijeli kolem 16
hodiny.
V Olpasu probíhá řazení lokomotiv na zítřejší jízdu a současně probíhají poslední dokončovací práce na dvou strojích řady 130, které s námi poputují v konvoji do Ostravy. Chaos kolem lokomotiv je nám povědomý, jako by jsme to už někde viděli. Z Ostravy nás pak s naším "úlovkem" potáhnou na nové působiště. Díky této společné jízdě, by přeprava rosniček mohla být levnější, než jejich přeprava samostatnou jízdou. Posun provádí již znovu opravená rosnička Olpasu Krnov 710.682-6. A tak se na dvoře této firmy sešly hned 3 rosničky.
Vlečka Olpasu připomíná železniční skanzen, podobný jako má Ing.Kotas v Sázavě. Jsou zde uschována různá vozidla, určená buď k opravě nebo na náhradní díly. Podléháme pracovnímu ruchu a kontrolujeme si rosničky před jízdou. Zvláště pak u jedné z nich bohužel zjišťujeme únik oleje pod první osou a Láďa ještě zadělává díru ve střeše kabiny, aby dovnitř neteklo. Lokomotivu se nám podařilo úspěšně nastartovat a tak můžeme konstatovat, že je druhá lokomotiva po cestě ze svého bývalého působiště snad O.K.
Kolem 18.30 přijel majitel Olpasu a pozval nás na prohlídku areálu firmy. Potom nás odvezl do města, abychom si mohli nakoupit zásoby na další dny. Na nádraží pan Nick Ross vyzvedává klíče od ubytovny. Na večeři jdeme do nádražní restaurace, kde pokračujeme v příjemném rozhovoru s majitelem Olpasu. V pozdních večerních hodinách jdeme zpět na ubytovnu. Zítra nás totiž čeká opravdu perný den.
31.3.2004 ve 3.00 máme budíček. Ve 400 se snažíme, společně Nickem, projít vrátnicí k lokomotivám, které jsou na dvoře závodu. Bohužel v tuto dobu má objekt na povel místní ochranka a ta rozhodně nemíní měnit zaběhnutý režim. Přesto se nakonec dostáváme do areálu. Po příchodu místních strojvedoucích a přípravě hektora 720.039-7 můžeme opustit areál firmy a zamířit do žst.Krnov.
5.30 opouštíme brány Olpasu a zastavujeme v kolejišti žst.Krnov. Tady nás čeká nemilé překvapení. Dovídáme se, že v okolí Hranic na Moravě je na trati poškozeno kabelové vedení zabezpečovacího zařízení a proto je doprava omezena. Naši cestu zatím dispečeři řeší. Po několika hodinách je rozhodnuto. Místo do Ostravy pojedeme do Olomouce přes Bruntál. Ani to však nebude asi bez problémů, jelikož na této trati probíhají do 14 hodiny výluky.
10.40 je dokončeno přerovnání konvoje na cestu do Olomouce. Náš doprovod nám oznamuje, že na cestu do Olomouce nemá dostatek paliva a proto se 720.039-7 vrací do Olpasu dobrat palivo. Mezitím by měl někdo přijít upevnit sběrače na lokomotivy řady 130, aby se nám po cestě někde nezvedly. Další šok pro nás byl, když se Nick Ross zeptal, jestli se elektrické lokomotivy vejdou do tunelů na této trati. Nikdo z personálu stanice to nevěděl a tak se opět telefonovalo a zjišťovalo, co a jak. Na Nickovi bylo vidět, že se má po těch šesti hodinách pobytu ve stanici, co ovládat aby zůstal klidný. Nakonec vše dobře dopadlo. Strojvedoucí co na nás čekali v Ostravě jsou na cestě do Olomouce a dispečeři definitivně odsouhlasili naši cestu přes Bruntál. K veliké nelibosti pana Rosse se během našeho dlouhého pobytu ve stanici stáváme středem zájmu objektivů několika železničních fandů. Poctivě a úspěšně však tajíme skutečnou identitu lokomotiv a pravý cíl naší cesty.
12.00 konečně přijíždí nazbrojený hektor 720.039-7 s posádkou, která se jistě, na rozdíl od nás, stihla pořádně naobědvat. Provádíme poslední kontrolu konvoje a jsme konečně připraveni k odjezdu.
12.40 je stále krásný slunný den a my konečně dostáváme souhlas k odjezdu a opouštíme stanici. Nickovi se vrací dobrá nálada a s úsměvem se kochá jízdou z okna rosničky. Po pár kilometrech začínáme mít tušení, že trable v Krnově byly jen začátkem. Rachot motoru 720.039-7 sílí a je dozajista slyšet hodně daleko. Rychlost konvoje znatelně klesá.
13.30 ujeli jsme 14 km. Zastavili jsme v žst. Milotice nad Opavou a hned se na nás hrnou špatné zprávy. Hektor se do kopce smeká (hádají se mu TRM na podvozcích) a v písečnících nemá ani zrnko písku. Kvůli sundaným kardanům na provozní rosničce jim nemůžeme pomoct tlačit. Dáváme jim alespoň písek. Toho máme dost. V průběhu nucené pauzy, při které se organizuje rozpojení konvoje, pomocí PET lahví plníme prázdné písečníky hektora. Současně se při tom Laďa marně pokouší na provozní rosničce utěsnit prasklé mazací potrubí na první ose.
16.26 konečně se po dlouhém čekání dává část konvoje opět do pohybu. Zatímco obě elektrické lokomotivy zůstaly stát opuštěné ve stanici Milotice, zbytek konvoje zdolává svižným tempem stoupání do Bruntálu.
16.45 ujeto 9 km. Jsme v Bruntále a 720.039-7 se obratem vrací zpět pro zbytek konvoje. Po 27 hodinách naší dobrodružné cesty jsme však již znatelně unavení a špinaví. Láďa se opět marně pokouší opravit mazání na 1. ose. Z neprovozní rosničky se snažíme získat nějaký zbytkový olej, abychom doplnili ztráty. Nejvíce oleje nám vykapalo z motoru a tak jsme touto hustou "emulzí" ihned naplnili poškozenou osu. Avšak dalšího oleje nám ještě bohužel bude třeba. Nick telefonuje kamarádovi do Olomouce, zda by nám nemohl trochu nějakého oleje připravit.
18.00 právě se přiřítil hektor se zbytkem konvoje. Podle zvuku motoru se však něco děje. Jeden ze strojvedoucích pobíhá po ochozu kolem motoru. Po zastavení se dovídáme, že se jim pro změnu zasekl stavěč otáček a proto museli motor nouzově stopnout. Teď se tedy bude pro změnu zase opravovat Hektor.
18.45 720.039-7 je opraven a tak po příjezdu pravidelného osobního vlaku opouštíme konečně žst. Bruntál. Čeká nás nejhorší úsek. Musíme dojet včas do Valšova, kde nás čeká křižování a pak musíme zdolat největší stoupání na trati u Dětřichova. Tentokrát nemůžeme konvoj rozpojit jako do Bruntálu, protože bude na trati noční klid.
19.09 ujeto 8 km. S menším zpožděním jsme dorazili do Valšova. Tady už na nás čeká Mn. a osobní vlak. 19.50 opouštíme žst.Valšov. Čeká nás nejhorších 20 km do Moravského Berouna. Máme na to asi hodinu a proto doufáme, že to velké stoupání k Dětřichovu s hektorem zvládneme. Rozjezd ze stanice byl ukázkový, ovšem jakmile se trať začala zvedat, naše rychlost úměrně tomu začala opět klesat. Na přejezdu za Lomnicí se díky nám vytvořila pěkně dlouhá kolona. Všichni viděli světla vlaku, slyšeli houkání, ale nepočítali s naší pomalou jízdou. Po našem průjezdu jistě hodně nadávali. I v některých domech blíže k trati bylo vidět, jak se rozsvěcují světla a obyvatelé zvědavě vyhlížejí k trati. Snažili se zjistit, co se to na trati děje, protože ten řev motoru hektora se nedal přeslechnout. Ale v té tmě toho moc neviděli. Rychlost našeho konvoje byla tak "veliká", že už ji ani rychloměr na lokomotivě nedokázal ukázat ...
21.15 ujeto 10 km. Právě jsme překonali nejvyšší bod na trati a sjíždíme lesem k žst.Dětřichovice. Máme však obrovskou radost, že jsme to zvládli. Už je sice naprostá tma a na rosničce je zima jako v márnici. Nyní již budeme jen klesat do Olomouce. Naše radost však byla předčasná. Několik vteřin nato na 720.039-7 po mírném zvýšení rychlosti doslova explodoval druhý trakční elektromotor na prvním podvozku. To z důvodu velkého proudového zatížení na stoupání a tím i přehřátí trakčního motoru. Vysílačkou okamžitě upozorňujeme oba strojvedoucí, že jim hoří lokomotiva. Ti se snaží dojet do stanice, která je už na dohled, ale plameny nabývají na síle a tak raději zastavují. Všichni vyskakujeme do mrazivé černé noci a zahajujeme záchranné práce. Nick Ross pohotově odvěsil konvoj. Hektor popojíždí, aby plameny nepoškodily ostatní stroje. Začínáme hasit. Šplháme po náspu a sbíráme zbytky sněhu, které házíme na hořící trakční motor. Drama se stupňuje. Dostupné hasicí přístroje totiž nefungují !!! Máme obavy, co bude dál. Hořící trakčák je hned vedle palivové nádrže a pod spalovacím motorem. Prostě úplně nejhorší místo. Láďa se pustil v naprosté tmě do prohledávání obou elektrických lokomotiv a snažil se najít další přístroje. Za cenu několika boulí však slavil úspěch. Díky dalším hasícím přístrojům, i když ne všechny byly funkční, se nám podařilo oheň uhasit. Celkem jsme spotřebovali čtyři velké a jeden malý hasící přístroj. Asi ve 21.50 spojujeme celý konvoj dohromady a doufáme, že doutnající trakčák už to má za sebou a nám se podaří naše putování úspěšně dokončit.
Pomalu se rozjíždíme, abychom dojeli do žst. Moravský Beroun. V nedaleké stanici Dětřichovice je již noční
klid a výpravčí zde již není. Během cesty však ještě jednou zastavujeme, protože trakčák se znovu
vznítil. Rychle jsme to však uhasili. Další zbytky hořící izolace ještě vypadávají po cestě do trávy u trati.
Snad nezačne hořet. Celá tahle situace vypadala jako scéna z akčního filmu:
V hlubokém tmavém lese prosvětleném zbytky sněhu se po kolejích na náspu blíží konvoj lokomotiv. Když tu z
ničeho nic se pod prvním strojem zableskne. Vyšlehnou plameny. Hladově olizují bok lokomotivy. V odlesku
plamenů je i přes hustý kouř z hořící izolace vidět vyskakující posádku i doprovod. Všichni se zoufale snaží
všemi dostupnými prostředky zvládnout požár. Rachot stále nastartované hořící lokomotivy se v mrazivé noci
mísí s hukotem plamenů a křikem jednotlivých postav zachraňujících lokomotivu. Po chvilce plameny mizí a okolí
se opět pohroužilo do svého nočního klidu. V oblacích kouře prořezávaných jen světlem reflektorů se poškozená
lokomotiva s celým konvojem dává opět do pohybu, aby úspěšně dokončila svojí noční pouť.
22.18 ujeto 10 km. Jsme v Moravském Berouně. Zastavujeme u vodního hydrantu, abychom mohli ochladit kouřící trakčák. Z čekajícího motorového vlaku zvědavě vykukují cestující. Část z nich nám ošklivě nadává, další překvapeně zírají na divný konvoj s dýmící lokomotivou v čele. Špinaví, zmrzlí se jdeme ohlásit do dopravy. Paní výpravčí je "poněkud rozčilená" a oznamuje nám, že jsme způsobili "pouze" 80 minutové zpoždění pravidelného spěšného vlaku a žádá vysvětlení. Od našeho odjezdu z Valšova o nás neměli zprávu, takže nevěděla co s námi vlastně je. Marně jsme se snažili vysvětlit, že máme telefony po celodenním telefonování s dispečery vybité. Ale hlavně jsme zachraňovaly milionové hodnoty. Na nějaké telefonování jsme "při ohníčku" rozhodně neměli čas. Ke vší té smůle, byl hydrant v Moravském Berouně nefunkční, takže mezitím co strojvedoucí sepisovali protokol o mimořádné události, nosili jsme s Nickem vodu pro ochlazení trakčáku v kýblech. Po sepsání záznamu jsme připraveni k další cestě do Olomouce. Tenhle úsek bude pořád z kopce a tak snad nenastanou už žádné problémy.
1.4.2004 v 0.05 opouštíme žst. Moravský Beroun. Vypadá to, že už bude vše v pořádku. I pan Nick Ross už rozdýchal těch posledních pár hodin, na které dlouho nezapomeneme. V Moravském Berouně totiž vypadal, že právě prodělal infarkt. Zastavujeme v Hlubočkách a Láďa uvolňuje na střechách sběrače, abychom je mohli v Olomouci bez problémů pod trolejí zvednout. Taky se těšíme až vyleze sluníčko, abychom se konečně ohřáli. Šetříme naftu, které máme málo, takže na rosničce je skoro stejná zima jako venku.
2.00 ujeto 36 km. Jsme v žst. Olomouc. Těchto 86 km nám trvalo asi 14 hodin. Na nástupišti už nás kromě výpravčího očekávají i další strojvedoucí, kteří s námi budou pokračovat dál. 720.039-7 je odvěšena. Do Krnova ji odtáhne lokomotiva řady 751, která má tímto směrem cestu. Ještě jsme si dohodli pobyt ve stanici, abychom měli čas se připravit na další cestu. Rick mezitím vykročil pro připravený olej do bolavé nápravy provozní rosničky. Bez oleje by neskutečné drama asi pokračovalo. Je nový den a dalo by se říci, že už bychom měli mít problémy za sebou. Opak je však pravdou !!!! Tentokrát se zase nedaří oživit elektrické lokomotivy. Na každé z nich něco nefunguje. Po chvíli snažení se našemu doprovodu podařilo jednu 130 zprovoznit. Znamená to že se musí lokomotivy přerovnat, jelikož ta která je první, je mimo provoz. Od strojvedoucích jsme se mimo jiné také dozvěděli, že už málem jednu z těchto lokomotiv podpálila 720.039-7 žhavým karbonem, který mu vyletoval z výfuku, když je převážela do Olpasu na lak.
4.25 popojíždíme od peronů blíže k depu, kde si pan Nick Ross půjčuje kanystr oleje, který budeme po cestě dolévat do poškozeného mazání nápravy. Během 20 minut je vše připraveno k další cestě. První pozitivum - nemrzne tady tolik jako nahoře v kopcích ...
5.00 opouštíme žst. Olomouc. Kupodivu máme pořád na volno. Plynule pokračujeme v našem putování, a
to i přes rozsáhlé stavební práce na trati a s tím související výluky traťových kolejí. Při občasných
zastávkách Láďa s Nickem kontrolují množství oleje v nápravách i teplotu nápravových ložisek, které se
nestačily při té "raketové" jízdě z Krnova ani ohřát. Do Zábřeha jedeme na přání pana Rosse jen 40 km/h.
Konečně druhé pozitivum - v Zábřehu zjišťujeme aktuální teplotu ložisek obou rosniček. Vše se
neuvěřitelně jeví v pořádku. Nick dává strojvedoucímu na 130 pokyn, že může dále jet až 50 km/h, jak dovoluje
předpis. To je rozdíl, protože každý kilometr rychlosti navíc nám dává šanci v komplikované dopravní situaci se
rychle prosmýknout výlukami na budovaném koridoru. Při čekání v žst. Česká Třebová sledujeme pohyb železničních
fandů. Rojí se s fotoaparáty kolem našeho konvoje. Poctivě odpovídáme na dotazy, ale skutečnost jsme nikomu
neřekli. Stále platí s ohledem na pana Rosse informační embargo na všechny citlivé
údaje. Zastavujeme v
Brandýse nad O. Zde budeme asi čekat déle, protože proti jede mnoho vlaků. Zastávku využíváme pro doplnění
oleje do poškozeného mazání první nápravy. Po cca jedné hodině čekání se vydáváme opět na cestu. V Pardubicích
máme domluvenou technickou pauzu. Vzhledem k tomu, že jsme zastavovali již dříve, využíváme tuto přestávku jen
k nákupu občerstvení a hned pokračujeme dál. Při průjezdu kolem kolínského depa Nick poctivě houká, aby všem
známým oznámil, že se úspěšně blíží. Je poledne a Kolínem si to "šineme" docela jako rychlík.
12.25 ujeto 291 km. Jsme v cíli našeho putování. Tady nás opouští obě elektrické lokomotivy, které teď mohou naplno bez zdržování pokračovat do Tušimic. Oproti původní dohodě, že nás do depa odtáhne místní záloha (shodou náhod 730.002) nás z důvodu "zjednodušení" práce posunovačů od Mn vlaku do depa sune motor 810. Bohužel strojvedoucí jízdu s touto zátěží malinko nezvládá, takže opět vyskakujeme ze stroje a pomáháme přes přejezd tlačit... Jistě zajímavý pohled pro řidiče, čekající na přejezdu. Řvoucí 810 tlačící dvě velké lokomotivy a tlupa lidí, která mu pomáhá.
13.55 vše dobře dopadlo a tak jsme po 56 hodinách bdění a útrap konečně odstaveni v novém působišti. Celkem jsme museli urazit 314 km a na zážitky z této cesty jistě dlouho nezapomeneme. Po prohlídce depa a seznámením s dalšími plány se vlakem vrací Laďa zpět do Jihlavy.
WebDesign - © VB