Součástí oslav 100. let trati Kácov - Světlá nad Sázavou je i zvláštní nákladní fotovlak vedený naší T334.0896. Dostalo se nám tak cti zahájit celé velkolepé oslavy.
V pátek ráno Láďa a Petr naložili věci a nezbytné náhradní díly do rosničky. Po nezbytném posunu mohou konečně opustit areál JLS a vydat se na cestu do Světlé nad Sázavou. Odtud vyrazí v čele zvláštního vlaku pro fotografy. Touto akcí budou zahájeny oslavy 100. let trati Kácov - Světlá nad Sázavou.
Už v Jihlavě však začaly problémy. Ještě jsme nevyjeli a výpravčí v žst. Jihlava nás nechce pustit dál. Snad to půjde až v 7.50. To by pro nás znamenalo 90 minut zpoždění. Láďa neváhá a informuje hlavního organizátora celé akce. Chvíli se nic nedělo a pak se konečně věci daly do pohybu. V 6.50 můžeme vyrazit na cestu. Ovšem už máme zpoždění 25 minut. Při odjezdu rosnička silně kouří a celé nádraží se halí do kouřové clony.
V Havlíčkově Brodě již netrpělivě čekal Vlasta, který jel podél celé naší trasy autem. Na nákladovém nádraží bereme tři vozy - Daa-k a dva nákladní vozy Vt. Vše je tedy připraveno na další cestu. Očekáváme, že nás rychle vypraví na cestu do Světlé nad Sázavou, ale opět se nic neděje. Přestože pro náš vlak byl vypracován jízdní řád nikdo to nebere na vědomí. Vypadá to, že na nás zapoměli. Po 30 minutovém čekání nás konečně pouštějí z Havlíčkova Brodu do Světlé nad Sázavou.
Ve Světlé na nás již netrpělivě čeká hlouček lidí. Všichni platící fotografové se nahrnuli do vozu Daa-k. Mezitím jsme dostali na lokomotivu jídlo a pití. Pořadatelé se ujímají své práce a vše konečně začíná běžet tak jak má. Jeden organizuje fotografování a druhý Petra seznamuje s traťovými poměry. Přichází výpravčí a fotovlak vyráží na cestu. Cesta příjemně ubíhá. A již je tu první fotozastávka u Vilémovic.
Po krátkém zastavení pospícháme do Ledče nad Sázavou. Tady probíhá křižování s pravidelným osobním vlakem. Po jeho odjezdu rosnička objíždí soupravu a vyráží zpět do zastávky Horní Ledeč. Tady je jedno ze stěžejních fotomíst. Je vidět, že organizátoři trať velmi dobře znají a fotomísta jsou vybrány naprosto dokonale. Fotografové stojí doslova v rojnici a krok za krokem postupují za popojíždějící soupravou. Spouště fotoaparátů nemilosrdně cvakají a zvěčňují naší rosničku.
Po návratu do žst. Ledeč nad Sázavou se nám nedařilo nastartovat rosničku. Po obhlídce jsme na pravé straně motoru zjistili prasklé naftové potrubí. Tentokrát nás to však nezaskočilo. Láďa operativně vyndal potřebné náhradní díly a společnými silami jsme během 10 minut závadu odstranili.
Po poledni nastal čas se opět vydat na cestu. Vlasta se přesunul do auta a vyrazil podél trati. My jsme s fotovlakem také vyrazili směr Zruč nad Sázavou. Z lokomotivy máme nádherný výhled na naše cestující. Stojí na plošině služebního vozu Daa-k vlasy jim čechrá vítr a oni se kochají jízdou. S úsměvy na tvářích inhalují kouř naší rosničky, která stále ještě dost dýmí.
Na zastávce Chřenovice se z vlaku vyhrnul dav fotografů. Všichni začali zujímat vhodné pozice na louce, kde vzniká nová zahrádkářská osada. Místní nevěřícně zírali na hlouček pobíhajících nadšenců s batohy na zádech a fotoaparáty na krku. To samé divadlo se opakovalo u zastávky Chřenovice-Podhradí. Tady jsme zase překvapili skupinku malých dětí. Stály a mávaly na přijíždějící vlak. Ten k jejich úžasu zastavil a z jeho útrob se vyhrnul dav fotografů. Ti se ihned rozptýlili po přilehlém pozemku se zahradní školkou. Někteří jedinci se snažili prodrat mezi hustě nasázenými stromky, ale naštěstí to nakonec vzdali. Majitel školky přiběhl hájit svůj majetek, ale nakonec jen s úžasem sledoval celé dění. Než se stačil vzpamatovat hlouček pobíhajících lidí zmizel ve vlaku. Lokomotiva zahoukala, muže zahalil její kouř a celý vlak jako přízrak zmizel.
Před žst. Vlastějovice se vlak zastavuje u vjezdového návěstidla. Toho je opět využito pro fotografování. Mezitím už ve Vlastějovicích čeká Vlasta a sleduje jak se sešlo pár zvědavců, které přilákalo houkání vlaku. Výpravčí jim vysvětluje, že za chvíli přijede fotovlak. Vlasta mu oznamuje, že vlak už stojí na vjezdu. Výpravčí tedy zaběhne do kanceláře a po chvilce už je slyšet jak rosnička houká. A už se blíží do stanice.
Po příjezdu do Vlastějovic objíždíme s lokomotivou soupravu, aby ji bylo možno sunout na most u Laziště. Když je vše připraveno vyráží souprava na cestu. Po krátké zastavce, vlak zajíždí do zářezu za mostem a fotografové se rozptylijí po břehu řeky. Místní chataři zvědavě pokukují. Patrně jim nejde do hlavy proč po louce u řeky sem a tam pobíhá tolik lidí. A ten vlak pořád jezdí tam a zase zpět. Po pár dotazech se vše vysvětluje a někteří místní obyvatelé, v zájmu kvalitních záběrů, dokonce poskytují balkony a terasy fotografům.
Po návratu do Vlastějovic čekáme na průjezd manipulačního vlaku v čele s lokomotivou 750.275-7. Po jeho příjezdu opět suneme celou naší soupravu ze stanice ven. Tentokrát na most těsně za stanicí. Fotografové mezitím zujímají svá místa dole u řeky. Několik z nich se dokonce začíná brodit řekou, aby fotografie byly co nejlepší. Jakmile fotovlak vjíždí na most rozezní se údolím cvakání spouští. Intenzita cvakání připomíná palbu z kulometu. Fotografové se pomalu dostávají do transu a přestávají vnímat své okolí a vášeň je naprosto pohlcuje. Pro dobrý záběr jsou ochotni obětovat cokoliv. Ovšem je nutno podotknout, že souprava na mostě vypadá prostě nádherně ....
Z Vlastějovic odjíždíme do zastávky Horka nad Sázavou. Tady opět zastavujeme a probíhá focení přímo na zastávce. Focení nemůže narušit, ani netrpělivost řidičů, kteří musí stát u blikajícího přejezdu. Po pár minutách se všichni nahrnou zpět do vlaku a vydáváme se do cíle naší cesty - Zruče nad Sázavou. Sem přijíždíme okolo 15 hodiny. Oproti původnímu plánu máme velké zpoždění, ale akce rozhodně stála zato. Je to ostatně vidět i na spokojených tvářích fotografů. I organizátoři celé akce mohou být spokojeni. Jim patří náš velký obdiv. Celá akce byla velmi dobře organizována, fotomísta, která zdejší nádherná trať nabízí, byla vybrána s velkým citem a vzniklé problémy byly bleskově řešeny ke spokojenosti všech zúčastněných. Velký dík a uznání patří i panu výpravčímu z Vlastějovic, za jeho velkou trpělivost a ochotu, přestože byl ve službě sám.
Nyní již zbývá pouze odstavit vozy a lokomotivu k topírně a pro dnešek padla. Ještě se domlováme na zítřek, nahlašujeme spotřebu paliva, aby se stihlo zajistit potřebné množství na jeho doplnění. Pak se se všemi loučíme a Láďa s Petrem nasedají k Vlastovi do auta a všichni společně odjíždíme do Jihlavy.
WebDesign - © VB