Při cestě na výjezdní zasedání do Prahy, přišel Petr s bezva nápadem. Všiml si nového trendu v restauracích.
Jejich stěny často zdobí historické fotografie. Petr navrhl, že by se něco podobného mohlo uskutečnit v naší
kmenové
hospůdce Na točně
. Tuto hospodu navštěvovaly generace zaměstnanců jihlavského
lokomotivního depa. Vlastovi i Láďovi se nápad velmi zalíbil. Ihned jsme začali probírat jak celou záležitost
zrealizovat. Při slavnostním posezení v kolínské restauraci U Červených
jsme se s celou záležitostí
svěřili i Nickovi. Nápad se mu také zalíbil. Hned ho začal rozvíjet a vše vyústilo v to že přítomný pan Michl
nám přislíbil historické fotky z Jihlavy. Tak byl učiněn první krok.
V lednu jsme začali podnikat další kroky. Pan Michl dodržel slovo a fotografie dorazily. Petr přednesl návrh
majitelce pohostinství Na točně
. Té se nápad velmi líbil a nejen že souhlasila s výzdobou ale převzala
i finační podporu při realizaci. I radě starších
se zamlouval a hned se u piva začalo vše probírat.
Vlasta a Láďa prohrabali své fotografie a vybrali další vhodné fotografie. Vlasta domluvil se svým kamarádem
tisk fotografií na laserové tiskárně.
O celé záležitosti se dozvěděl i Richard Cila. Ten nás ihned kontaktoval a ochotně nabízel historické fotografie. Pak nás začal doslova bombardovat fotografiemi z jihlavského depa a stanice. V březnu bylo k dispozici již přes padesát fotografií. Proto jsme již vyhlásili uzávěrku a začali jsme připravovat vlastní realizaci výstavky. Vlasta odeslal naskenované fotografie Mírovi. Pak už zbývalo čekat až vše bude vytištěno.
Když dorazily vytištěné fotografie nastal nejtěžsí úkol. Vybrat ty správné fotografie. Úkolu se ujala
rada starších
. Pěkně u piva. Rozproudila se vášnivá diskuse a začalo se vzpomínat na staré časy. Ale
úkol byl splněn. Teď už zbývalo fotografie zarámovat a dohodnout termín vernisáže.
Byl stanoven termín vernisáže - čtvrtek 12.4.2007. Vyrobili jsme plakáty a osobní pozvánky. Pozvánky jsme rozdali bývalým zaměstnancům depa. V sobotu děvčata z točny spolu s Milanem rozvěsily všechny fotografie. Richard donesl čtyři CD s fotografiemi lokomotiv, depa a stanice. Vše budeme promítat na počítači. Vše je tedy připraveno.
Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili na Točnu
. Tady již seděli první návštěvníci vernisáže. Petr se ujal
úvodního slova. Následovalo poděkování děvčatům z točny, kterým jsme předali květiny. Pak se ujal slova pan
Vantuch. Ten seznámil všechny přítomné s historií jihlavského depa. Své vystoupení umocnil historickou
uniformou. Dále následovala již volná zábava. Děvčata nás mile překvapily připraveným občerstvením - něco na
zub k pivu je vždy fajn.
Velmi rychle se rozproudila dobrá zábava plná vzpomínání. Pan Košťál přivedl svého vnuka a jeho kamaráda. Kluci byli v sedmém nebi a hltali každé slovo od pamětníků. Vrcholem bylo když pan Košťál objevil na jedné z fotografií svého otce. Když Vlasta začal prezentovat na počítači fotografie začalo to pravé vzpomínání: Kde je to focené? Kdo to je na té fotce? To je přece Pepa s Lubošem! Jé, na téhle jsem jezdil!
Nakonec se dostavil i Richard. Hned jak mu skončila šichta tak přiběhl za námi. Jeho odborný výklad a znalosti nás doslova vyčerpávaly. Ale čas byl naprosto neúprosný a tak jsme příjemné posezení plné vzpomínání museli chtě nechtě ukončit.
Každá správná vernisáž se mimo jiné neobejde bez poděkování. Děkuje se sponzorům, kamarádům kteří neváhali a pomohli, rodině za trpělivost, vládě za daňové úlevy, osudu za přízeň, múze za polibky, milence za strávené noci, hvězdám za příznivou konstalaci a tak podobně. Proto ani my nemůžeme být výjimkou. Tak tedy naše díky patří:
WebDesign - © VB