KLUB PŘÁTEL ZELENÉHO SERGEJE
Výjezdní zasedání 2006
30.12.2006
Ráno vyráží Petr, Vlasta a Laďa vlakem do Prahy. Na tento den připadlo již tradiční výjezdní zasedání. Letos ovšem bylo pojato velmi slavnostně. Láďa společně s Nickem připravili ostatním velmi milé překvapení. Dalším zpestřením bylo pozvání několika přátel a VIP osob.
Jediný Laďa ví co se chystá, ale neprozradil nic. Jízda vlakem ubíhá příjemně. Sraz je sice v 9.30, ale my se na místo dříve nedostaneme. Na nádraží v Praha-Libeň vystupujeme a po zvládnutí nákupu jízdenek MHD nastupujeme i do správné tramvaje. Náš cíl je Palmovka. Bohužel ty zastávky na Palmovce jsou dvě a tak musíme poctivě sledovat situaci. Laďa správně identifikoval náš cíl a tak vystupujeme. Ještě v tramvaji se pokoušel mlžit ohledně spatřeného autobusu, že tím přijeli nějací venkovani, ale neuspěl. Vlasta správně odhadl, že to je to překvapení. Společně s námi přichází i další Nickův kamarád z depa Kolín. Probíhá vítání. Sešla se zde většina pozvaných Nickových přátel, kteří mají nějakou zásluhu na opravě nové muzejní rosničky.
Místní domorodci zvědavě pokukují, co že se to děje. Autobus je opravdu stylový modrý s béžovými pruhy, i to prostředí je jako v 70 - tých letech. Tento autobus Škoda 706 RTO patří dvou nadšeným bratrům, kteří jsou zároveň i majiteli firmy ČSAP Nymburk s.r.o. V mládí se o ně starali v ČSAD a na stará kolena se o něj starají opět. Kromě tohoto vozidla mají ještě další modely autobusů a nákladních vozidel. Po skupinovém fotu nastupujeme do autobusu a prohlížíme si perfektně opravený interiér. Jakmile se všichni usadili pronesl Nick uvítací proslov. Kromě jiného jsme se dozvěděli, že dnešní nostalgické setkání má souhrou náhod ještě dva důvody. Ten první je, že dnem 1.1.2007 přestává existovat původní název závod na výrobu autobusů Karosa Vysoké Mýto a druhá informace bohužel oznamuje, že bude zrušen autobusový terminál Praha Palmovka. Nyní již můžeme odjet. Naše trasa povede po staré silnici do Kolína, tak jak ji dříve tyto linkové autobusy jezdily.
Pomalu si to svištíme Prahou a náš autobus budí pozornost. Otáčejí se za námi jak chodci tak i posádky aut,
které nás předjíždějí. Jak můžeme sledovat, zvlášť starší generace v nablýskaných bourácích nás míjí pomaleji
a prohlíží si nás. Někteří nám mávají a pak šlápnou na plyn a dohání ztracený čas. Jen my nikam nespěcháme a
kocháme se. Při průjezdu kolem nové haly Sazka, která zde stojí na místě, kde se vyráběly do roku 1997
lokomotivy, Nick zdraví
novou halu zvednutým prostředníčkem se slovy, ještě se ukáže... A my věříme,
že ano...
Pan řidič i autobus dokazují, že jsou perfektně sehraná dvojka. Perfektní řazení, motor si jen vesele pobrukoval a válce s ventilama vesele poskakovaly nahoru a dolu. Prostě pohoda. Během jízdy si sdělujeme naše zážitky z pravidelného provozu legendárních autobusů. Pamětníci vyprávěli jak jezdili do zaměstnání a škol, my menší pamětníci jsme přispěli vzpomínkami ze školních výletů a brigád. Všichni je máme stejné. Vzadu to hodně houpalo, u řidiče se sedělo za odměnu, zvonek na znamení řidiči a hlavně velká páka motorové brzdy.
První zastávka. Jsme na náměstí před radnicí v Českém Brodě. Je sice mlha, ale to nevadí. Všichni fotíme. Ta mlha společně s prostředím navozuje nádhernou atmosféru. Chybí tady jen cestující v šusťáku, tesilkách a s rádiovkou na hlavě. Opět budíme zaslouženou pozornost.
Počasí je značně proměnlivé. Za obcí Tatce vykukuje z mlhy sluníčko a dává vyniknout jinovatce na stromech.
Opět zastavujeme. Tohle si nemůžeme nechat ujít. Vystupujeme a opět se fotí. Jen musíme sledovat projíždějící
vozidla. Pak již pokračujeme do cíle naší cesty. Ten je v Kolíně. Restaurace U Červených
. Tady Nick
zamluvil místo, abychom se mohli občerstvit.
Po příjezdu do Kolína vystupujeme před restaurací a autobus odjíždí. Pochutnali jsme si na dobrém obědě. Pak už jsme se všichni veselili u dobrého pivečka. Dobrá nálada a veselé příhody dokreslili celou atmosféru. Zábava plyne, ale čas neúprosně taky. Postupně nás jednotliví společníci opouštějí. Zůstává jen skalní jádro. Díky skvělé atmosféře jsme i my zaskočeni jak rychle čas plyne a tak musíme dnešní setkání ukončit a odebrat se na nádraží. Tady se loučíme s Nickem, Evou a Jardou a odcházíme každý na své nástupiště.
Tak se Láďovi a Nickovi podařilo zorganizovat velmi pěknou akci. Za to jim patří velký dík. Další poděkování patří panu řidičovi a majitelům autobusu za pohodovou jízdu. Nickův nápad místo pozvání do restaurace zaplatit jízdu starým autobusem, byl opravdu originální a všichni byli nadšeni. Jsme zvědavi co to bude příští rok. Po silnici i kolejích jsme už jeli, a tak zbývají jen ponorka nebo letadlo...
Navigace:
WebDesign - © VB