KLUB PŘÁTEL ZELENÉHO SERGEJE
2009
Tak a je tady další rok. Tenhle je a bude určitě trošku výjimečný. Je to už 5 let co jsme se pustili do zprovoznění muzejní rosničky. Ono se sice to zprovoznění zvrhlo, jak už to máme ve zvyku, v kompletní generálku, ale jak se říká : „Kdo si hraje, nezlobí“. Kromě práce na muzejní rosničce nás čeká oprava chladícího bloku 710.827. Taky čekáme, jaké má pro nás Nick Ross pracovní překvapení. Většinou začátkem roku vyhlašuje opatrně úkol roku a očekává naše připomínky. Jakožto dodavatelé práce se zdržujeme komentářů, protože „rozkaz je rozkaz“ a o něm se nediskutuje. A hlavně - jednou je šéf a ten se musí poslouchat, protože kázeň a pořádek musí být.
Leden - vyrobili jsme nové prahy ke dveřím, které jsme zvládli i napasovat na kabině.
Březen - a je to tady. Nick Ross úspěšně domluvil s p. Nováčkem přepravu 710.827 do Jihlavy. Jejím úkolem bude vyzvednout na okruhu v Cerhenicích „Jahůdku“, jinak lokomotivu 719.701, a dopravit jí do Jihlavy. Tak se do Jihlavy dostane i 827. Tady se podrobí opravě - musíme najít zdroj úniku oleje do vodního okruhu a utěsnit vodní chladič. Součástí prací v Jihlavě bude i výroba a montáž ohřevu vodního okruhu motoru. Je to 1. letošní úkol - nápad Nicka - a montážním návrhem a realizací nás pověřuje. Asi je důvěra opravdu velká, protože po bohatých konzultacích a shánění dostupných informací se nám nic ze schváleného provedení nelíbí a není na rosničku vhodné. Nevadí. Dokážeme, že jsme v CZ LOKO právem nejen sériová, ale i prototypová výroba, která se ničeho jen tak nezalekne.
3. 3. Tak po letech zase vyrážíme na jízdu s rosničkou. Tentokrát s její starší sestřičkou 710.827. Je 6.00 hod. Laďa s Petrem Zoufalým opouští služebním vozem Jihlavu. Na základně je už vítá netrpělivý Nick. Má obavy, aby to rosnička vydržela, hlavně kvůli těm záhadným drobným únikům oleje do vody. Snažíme se ho uklidnit, že to bude vše OK. No cesta je ale dlouhá a stát se může ledacos. Stačí, když si vzpomeneme na jihlavskou 710.896. Naštěstí s sebou potáhneme další lokomotivu, která je provozní. Protože se však jedná o prototyp, musí být tažená. Rosnička je pro dnešní akci připravená, takže v 9:30 můžeme opustit základnu a zamířit do Velimi. Z Velimi se po chvilce čekání přesunujeme na okruh VÚŽ v Cerhenicích. Tady si vyzvedáváme 719.701 přezdívanou trefně „Jahůdka“ - nejmodernější stroj CZ LOKO. Naším úkolem je doprovodit tento elektronikou nadupaný stroj do Jihlavy.
Je 12:30 hod. a opouštíme Cerhenice. Ve 13:00 hod. se řítíme Kutnou Horou a bez problémů zastavujeme ve 14:30 v žst. H. Brod. Rosnička jede až na obvyklé drobné olejové úniky bez problémů a ani elektronika na 719 momentálně nestávkuje. Problém však je samotná jízda do Jihlavy. Až do 16:00 hod. je na Jihlavu výluka traťové koleje. V H. Brodě odstavujeme stroje na pardubické straně nádraží a jdeme se občerstvit do bufetu. V 16:15 odjíždíme do Jihlavy a po povinném křižování ve Šlapanově a Dobroníně přijíždíme v 18:00 do Jihlavy. Další den je 710.827 uklizena do depozitáře ve vozovce.
14. 3. - první brigáda v Jihlavě. Je to super. Konečně nemusíme jezdit na základnu, teď jsme my doma a pro změnu Nick s ostatními musí dojíždět. Na firmě máme lepší zázemí. Dokončení opravy muzejní rosničky bychom zvládli i na základně, ale tady to bude rychlejší a případné problémy můžeme operativně řešit. A že jich ještě bude... Na směnu nastupuje silná sestava - Nick, Vlasta a Pavel Strachota. Laďa z důvodu vysokého pracovního vytížení pro CZ LOKO zajišťuje jen logistickou část brigády. Dnes se tedy vypustil Fridex do sudu, demontovala se zadní kapota, včetně chladicích článků. Vlasta provedl kontrolu článků baterií a provedla se kontrola elektrorozvodů v zadní kapotě, protože se nám některé kabely začaly stářím rozpadat - resp. jejich obal. Upřímně mají už nárok. Stejně vydržely dvakrát tolik než s tím výrobce počítal.
21. 3. - pokračujeme v rozebírání chladící soustavy 710.827. Tentokrát se Vlasta s Nickem pustili do opravy elektroinstalace. Přitom se rozebral pult s rozvaděčem a vyndaly se články topení...
27. - 28. 3. - vzhledem k tomu, že Nick přijel do Jihlavy už v pátek odpoledne, zahajujeme tedy pracovní činnost již v pátek. Odpoledne jsme nechali převést na halu rosničku, kde se Laďa s Nickem pustili do práce. Vypustili oleje z motoru a převodovky. Ježíši, zase rozborka...
Je sobota. Po příjezdu Vlasty a nezbytné pracovní poradě pokračujeme v práci. Sundala se zadní kapota a chladící blok a vše se ukládá na malý vozík. Místním strojem 703.573 vytahujeme rosničku i s vozíkem na dílenský kanál. Tady proběhne celková očista lokomotivy i demontovaných dílů. Mezi tím co Laďa čistil kapotu a chladicí blok, Vlasta s Nickem dokončovali demontáž olejových výměníků. Po jejich úspěšné demontáži se dokončila i očista lokomotivy a všech demontovaných dílů. Ty pak byly uklizeny do skladu, kdežto lokomotiva se vrátila i s vozíkem na halu. Zadní kapota se posadila zpět a na vozíku byl ponechán jen chladící blok. Vše se pak odveze v pondělí zpět do vozovky.
30. - 31. 3. - v těchto dnech jsme zahájili vývoj a výrobu zamykání dveří na kapotě a dokončili jsme obhlídku chladicího bloku. Je to katastrofa. Vrchní díly bloku jsou samá díra. Vypadá to jako po zásahu od brokovnice. No není se co divit, už to má za sebou leccos. Chladící blok nese totiž rok výroby 1987. Jen spodní díl je skoro v pořádku. Ten už opravovaly i v Třinci. Je tak robustní, že jistě přežije i lokomotivu a připomíná spíše pancéřování proti hloubkařům. Bohužel dřívější ne příliš pečlivá oprava bloku se podepsala i na stavu dalších jeho částí (dvířka, nosníky, oplechování), které jsou taktéž v dosti žalostném stavu. Tohle jsme tedy nečekali. Očekávali jsme spíše, že bude stačit jen několik záplat přes eventuelní dírku. Tohle však překonalo i naši bujnou fantazii. Nick se pak přiznal, že dobře tušil cedník na nudle, ale nechtěl nás vyplašit. No jo no, holt vedoucí.
Duben - vyrábíme si přípravky, abychom mohli rychle odzkoušet chladící články i olejové výměníky. Pak teprve budeme moci posoudit rozsah opravy a hlavně jestli jsme našli ten správný zdroj úniku oleje do vody.
Práce pokračují v podstatě každý den. Již 3. dubna provádíme tlakovou zkoušku článků a olejových výměníků. Výsledek byl překvapující. U výměníků č. 2 a 3 podcházelo jen těsnění, i články topení jsou v pořádku. Z 12 ks velkých článků teklo 5 ks. Posbírali jsme tedy po firmě všechny volné články (z ex remotorizovaných lokomotiv řady 770 SU - tradiční sponzor ND). Z těch 11 ks nalezených jsme vybraly 6 ks dobrých. Tím máme zase kompletní sadu a ještě něco navíc. Ve skladu sice máme jednu celou sadu nových článků, ale tu si šetříme na muzejní rosničku. Tím máme dokončenou prohlídku stroje a nyní nás čeká spousta práce, která bude bohužel na úkor činnostem na muzejní rosničce. Ale i 710.827 se musí dát do pořádku. Bude nás do budoucna vždy jistit a díky jejím bolestem, které nám vždy prozradila na vhodném a klidném místě, a které nezpůsobily neschopnost na trati, jsme k ní získali vděk a úctu skrze to, co všechno má ta „holka“ za sebou. Neskutečné, co ta mašina vydržela. Srážku s náklaďákem, bagrem i ocelovým ingotem. Ta poslední byla však už na férovku. Ingot měl sice dost a šel znova do pece, přední „pancíř“ rosničky dokonce vydržel, ale na rozích připomínal čokoládovou roládu. Chuděrka, to musela být pecka jako hrom. Z rámu opadala jen rez ... Ale dnes už není nic poznat. Rám vydrží stlačovací sílu až 200 tun! Takové rámy jsou prakticky nezničitelné, což lokomotivy s podobnými rámy, např. T 211.0, dokazují dodnes.
V dalších dnech jsme demontovali motor chlazení a vrtuli. Ta je taktéž nějaká havarovaná - kdo by to řekl, že vrtule bude do vrtule. Každý list je nějak pokřivený a konce jsou ořezány hořákem. Neuvěřitelné ... Tohle je asi důvod toho charakteristického zvuku při zapnutém chlazení – drnčicí vrtule. Kromě jiného musíme vyrobit i nějaký kryt na svorkovnici motoru (zbylo jen torzo) a opravit zajištění ložiska rotoru motoru. Taky není OK, ale je KO. Nick konstatuje, že byl nejvyšší čas, že se naše milá 710.827 také dostala do naší péče. Už to holka moc potřebovala.
10. 4. - máme hotové zamykání kapot, připravenu náhradní funglovou vrtuli s přílušným naklopením listů, opravené všechny díly el. motoru chlazení, včetně jeho uložení. Je vyřešeno i vyztužení desky nad rozvaděčem. To samé jsme řešili i na 896 a na muzejní rosničce. Tohle je však nejjednodušší. Jó, i náš vývoj jde stále kupředu!
11. 4. - máme trochu volna na 710.827 a tak vyrážíme na základnu. Pokračujeme s vývojem a instalací vzduchu do řídicího pultu. Oproti originálu jsme provedli menší nutnou změnu. Většina rozvodů bude propojena tlakovými hadicemi. To usnadní případnou manipulaci se součástkami v pultě a i jejich případná demontáž bude snadnější a rychlejší. Ty původní byly z ohýbaných trubek, ale byla to tak šílená kombinace technického řešení, která způsobovala i netěsnosti a takové obtíže, že byť jen dotáhnou převlečnou matici na jedné ze vzduchových trubek v řídicím pultu, vedoucích k ovládání houkaček, pískování a brzdovému kohoutu, znamenala nejprve demontáž celého ovladače k houkačkám i s přívodními trubkami! Pak teprve bylo možné se dostat k dalším maticím, ale většinou jen s upilovanými stranovými klíči. Vůbec nechápeme, jak tohle mohl někdo navrhnout a proč dílenská zkouška na prototypu T334.001 nezjistila toto pochybení v konstrukci pro budoucí údržbu vzduchového systému naprosto nepřijatelné. Kromě jiného tlakové hadice se lépe montují i lépe těsní než původní trubky se šroubením a těsněním. Tato modernizace sice trochu vybočuje z originality, ale máme ji samozřejmě schválenu hlavním investorem – Nickem - který je na originalitu pedant, ale sám uznal, že tohle řešení bude pro údržbu budoucí muzejní rosničky lepší a navíc v pultě není vidět.
14. - 19. 4. - zahájili jsme práce na výrobě nových horních nádrží pro chladící blok. Rozměry nádrží porovnáváme mezi výkresovou dokumentací a reálným stavem. Přeci jen máme obavy, abychom to vše dobře sesadili. Kromě toho už máme kompletně nastříkaný motor chlazení. To je vlastně první hotová věc na 710.827. Jako malou perličku jsme si nechali zamykání kapot. Nechali jsme totiž udělat všechny visací zámky (6 ks) na jeden klíč. To abychom nemuseli hledat kam který klíč patří. Je sice pravda, že jsme si museli připlatit, ale v budoucnu nám alespoň nikdo nebude nadávat, kdo tu soustavu tyček a zámků vymyslel
20. - 23. 4. - vyrábíme hromadu těsnění, které potřebujeme na obě rosničky. Taky se nám podařilo domluvit pískování chladícího bloku. To nám ušetří spoustu práce a času. Po důkladném zaměření všech dílů jsme z bloku odstranili obě horní nádrže. Už není cesty zpět. Souběžně však pokračujeme ve výrobě součástek i pro muzejní rosničku. Pro ni máme připravená nová šroubení pro instalaci tlakových hadic a upravili jsme i některé trubky. Část vzduchového potrubí jsme však museli udělat znova, protože bylo tak pomačkané a závity zničené nebo zkorodované. Některé závity po rozebrání doslova zmizely – paráda ...
25. 4. - zase máme volno na 827 a tak ho využíváme na základněk k práci na rosničce. Posadili jsme zadní pult na místo. Tím můžeme pokračovat v přípravě na montáž vzduchu. Zatím co se Laďa naskládaný v boční skřínce snaží demontovat co nejvíce trubek, Nick provádí čištění kanálů. Nikdo jiný by se tohoto úkolu nezhostil tak dobře jako on. Nadarmo přeci nedostal vysoké ocenění ,,Ropák roku 2005“. Laťku nasadil opravdu vysoko, protože jeho výkon nebyl do tohoto dne ještě překonán.
26. - 29. 4. - zahájili jsme opravu torza bloku chlazení. Zaslepili jsme zbytečné díry v rámu, vyklepala a opravila se dvířka včetně zavírání a v rámci možností jsme opravili i ostatní části oplechování bloku. Podařilo se opravit i podpěry pro upevnění motoru chlazení. Blok byl již značně negativně poznamenán předchozí opravou. Při ní se moc nehledělo na způsob provedení, ale spíše na rychlost. Vše bylo dříve odřezáváno plamenem a stav chladícího bloku tomu bohužel odpovídá. Předběžně jsme zaměřili i připojení ohřevu k motoru a provedli jsme zároveň i jeho úpravu. Měli jsme štěstí. Trubky v místech úprav nebyly moc rezavé, takže jejich úprava proběhla nad očekávání dobře.
Květen
1. - 6. 5. - dokončili jsme úpravu vodního potrubí, odzkoušely jsme obě nádrže a usadili jsme je do vodního rámu. V rámci modernizace jsme vyrobili i nové propojovací a přepadové potrubí vodního bloku. Původní potrubí podle vzhledu už opět něco pamatovalo a některé provedené opravy a úpravy se moc neslučovaly s naší představou o opravě. Celý blok byl kromě připojovacích přírub dokončen. Ty se usadí až podle polohy na lokomotivě.
7. 5. - Jdeme do finále. V rámci pracovního volna Laďa posadil nový blok na lokomotivu 710.827, aby se mohli přivařit připojovací příruby. Povedlo se. Chladící blok i připojovací potrubí bylo tam, kde mělo být. Z tohohle jsme měly největší obavy. Přivařili se připojovací příruby do chladícího bloku a máme hotovo. Odpoledne jsme si venku zřídili menší lakovnu a i když bylo poněkud větrno, podařilo se celý chladící blok včetně příslušenství nastříkat.
8. - 10. 5. - Díky prodlouženému víkendu se pouštíme do závěrečného sestavení bloku, včetně jeho montáže do lokomotivy. Nejdříve jsme usadili jednotlivé olejové výměníky, což se neobešlo bez drobných problémů, ale nic co by se nedalo s využitím dokonalého zázemí v Jihlavě vyřešit. Po usazení bloku a jeho připojení jsme nainstalovali chladící články, a když už nám šla práce pěkně od ruky, tak jsme posadili a upevnili i kapotu. Krycí lišty a šroubečky se nám snažili trošku pracovní nadšení pokazit, ale všechny problémy a nedostatky jsme opět odstranili. Nasadili jsme dveře na kapotu a oprava 710.827 je tedy hotova. Zbývá doplnit olej a po připojení vody k motoru zavodnit a odzkoušet i vodní okruh.
Další den pokračujeme v opravě madel. V podstatě jsme museli odstranit všechna madla. Ta čelní byla poškozená od předního zábradlí, takže jsme je dělali nové. Boční jsme se snažili opravit, a pokud to bylo možné, dávali se zpět. U zadních schodů jsme museli opravit i poškozený ochozový plech. Po skončení jsme se přemístili pod lokomotivu. Demontovali jsme brzdové táhla, aby se mohli opravit poškozené zajišťovací matice. Ještě bude nutné přetěsnit mazání na nápravách. Opravu si vyžádal i krycí plech čerpadla nápravy a odstranili jsme i drobné závady, které se projevily při přepravě do Jihlavy.
11. - 15. 5. - pokračujeme ve výrobě nového demontovatelného příčného zábradlí na čelo rosničky 710.827. To původní bylo přivařené a bylo křivé. Nick nám podal nové zadání, jak by si toto zábradlí představoval a na nás je jeho sny a přání uskutečnit. Byl to boj, ale nakonec se nám podařilo zadaný úkol splnit. Na druhou stranu vypadá to slušně. Zábradlí je šroubovací. To nám umožní ho v případě potřeby demontovat. V běžném provozu bude zábradlí namontované a při účasti na nějaké speciální akci ho demontujeme. A bude ho kde vyzkoušet. V plánu je tajná akce se strojem do Polné. Tušili jsme, že se provozuschopnost této tratě blíží ke konci a tak jsme to chtěli využít dokud tam lze jet. To jsme však ještě netušili, že jsme se tím pádem stali nechtěně posledním vlakem, který do Polné dojel. Od konce roku 2009 je úsek od vlečky do Polné uzavřen a ani Mrkvancová pouť 2009 už opravě kolejí před Polnou nepomohla. Prostě šmitec...
Do konce měsíce jsme ještě vyrobili novou skřínku na uzávěr vody na hydrant v Pečkáchna základnu. Nahradíme tak původní dřevěnou hrůzu, která tam byla z dob socialistických. Součástí skříňky je i držák na požární hadici.
Červen - kromě prací na požární skřínce, dolaďujeme finální podobu čelního zábradlí. Jinak pokračuje vývoj ohřevu vody motoru. Představu a plány máme, zbývá jen realizace. Problém je, že ještě nemáme všechny komponenty a tak práce pokračují pomaleji, než jsme plánovali. Jsme odkázaní na rychlost našeho zásobování. Respektive, kdybychom si vše dělali ve vlastní režii, asi bychom už měli hotovo. Spoustu věcí bychom si asi sehnali rychleji, i když ale za trošku jiné peníze. Máme zatím hotovou nádržku k topení, včetně jejího uložení. Jen doufáme, že rozměry jednotlivých komponentů udávaných v prospektech bude odpovídat realitě.
13. 6. Tak dnes je velký den. Z hlavního města přijeli oba kolegové a tak společně provedeme oživení rosničky. Namontovali jsme vodní čerpadlo a propojili jsme zbytek vodního potrubí. Doplnil se olej i voda. Nikde nic neteče a tak startujeme. Kupodivu vše zatím funguje dobře. Chvilku lokomotivu proháníme, aby se projevily případné nedostatky. A jak jsme pochodili? Budeme muset malinko poladit motor (pravděpodobně čerpadlo) a objevili jsme závadu na brzdě. Lokomotiva přestala brzdit přes brzdič Škoda N-O. Budeme pátrat, ale asi se zasekla podvojná záklopka a nebo rozvaděč. Jinak vše proběhlo dobře. Odpoledne jedeme zase na základnu. Odvážíme totiž požární skřínku.
Další dny pokračujeme v dokončovacích pracích. Drobné opravy laku a stroje. Nejvíce času nám ale zabralo odstranit závadu na brzdě. Okruh brzdy byl celý vyčištěn, ale závada trvá. Nakonec jsme museli sáhnout k radikálnímu řešení. Tím je výměna rozvaděče Dako. Ještě že jsme na firmě měli nějaké zbytky. Až na třetí pokus jsme uspěli s výměnou rozvaděče a brzda funguje jak má. Kromě jiného jsme ještě prošli celý vzduchový okruh, protože nás čeká provozní revize vzduchu.
Samotná revize proběhla 17. 6. Samozřejmě proběhla na výbornou. Hned při vstupu na stanoviště bylo konstatováno: „vidím, že jste vzduch dělali…“ Pomohl nám vlastně nepořádek na stanovišti. Při výměně rozvaděčů jsme všechny správné rozvaděče nechali v kabině, protože bylo rozhodnuto je přemístit na základnu. No a zbytek jsme malinko „okecali“ Naštěstí měření tlaků bylo v pořádku a tak jsme vlastně ani moc nelhali.
20. 6. - opět děláme na základně. Zatím na základnu moc často nejezdíme. Je to tím, že máme v Jihlavě práce dost. Samozřejmě, že to je na úkor prací na muzejní rosničce. Proto na téhle brigádě pokračujeme ve výrobě nového naftového potrubí. Mimo to jsme ještě stačili posekat trávu kolem topírny a pokusili jsme se usadit novou požární skříňku. Pod skříňku musíme udělat speciální rám, protože podlaha je hodně křivá. Zároveň musíme upravit i původní vodní potrubí do kotelny.
Červenec - začalo léto a tím se blíží i termín pro splnění druhého hlavního úkolu. Vlastně máme dvě lokomotivy a dva důležité úkoly. Úkol pro 710.827 máme z poloviny hotový (oprava vodního okruhu). Pro muzejní rosničku je naplánováno provést nástřik stanoviště a vnitřku kabiny. Vzhledem k vývoji oprav na 710.827 (zbývá dodělat jen ohřev), můžeme zvýšit pracovní nasazení na základně. V podstatě každý víkend věnujeme přípravě muzejní rosničky na srpnové stříkání, kdežto v Jihlavě pokračujeme na dokončení oprav na 710.827 a souběžně se dokončují i věci potřebné pro muzejní rosničku. Díky tomuto nasazení máme na naší budoucí perlu dokončené nové palivové potrubí, upevněné a opravené krycí lišty na sololitech. V Jihlavě dokončujeme opravu naftových filtrů. Největší problém je sehnat potřebné ND. Naštěstí je v Jihlavě prodejna Motorpalu. Nejvíce problému nám však připravili krycí rámy kolem oken. Snažíme se je co nejlépe sesadit, ale ne vždy se to povede tak, jak bychom si přáli. Nepřítomnost svářečky je při těchto pracích bohužel velký nedostatek. Proto jsme jeden z bočních rámů vezli celkem třikrát do Jihlavy... A to jen kvůli tomu, že nám při úpravách prasknul svár. To je jeden z konstrukčních nedostatků těchto rámů. Opravovali jsme jen ty sváry, co byly špatné, no a ty ostatní nám to teď vracely. Ale co, stejně jsme nakonec zvítězili. Na 710.827 pokračujeme v přípravě dílů pro ohřev a netrpělivě očekáváme, kdy nám dorazí zbytek objednaného materiál pro ohřev. Mimo to začala 710.827 u nás na dvorku trucovat. Zatím z neznámého důvodu sama stopuje anebo nejde nastartovat. Odpadává stopovací magnet. Vlasta provedl opravu špatných drátků ke stop magnetu. Tak snad to bude už dobré.
Srpen - tenhle měsíc bychom měli provést kompletní lak vnitřku kabiny na naši muzejní rosničku. Celou akci jsme rozplánovali na tři etapy. Nejdříve pulty, pak stěny a nakonec strop. Původně to Nick chtěl dělat válečkem a štětcem, ale nechal se přesvědčit, že stříkání bude nejen rozhodně nejrychlejší, ale hlavně kvalitnější varianta. Jen doufám, že se to povede. To abychom se pak nemuseli dívat na pokažený lak a přemýšlet, jestli jsme opravdu zvolili tu nejlepší techniku , na kterou stačí naše zkušenosti. V kabině probíhají poslední přípravy. Zakytovali jsme proražený sololit na stropě. Je to zrovna v místě, kde se to jinak nedalo opravit. Zároveň jsme epoxidovou pryskyřicí opravovali i poškozené krycí lišty sololitů. Jednak jsme museli zaretušovat velké díry a taky špatně vyvrtané díry. Asi na potřetí se to podařilo a po zatření opraveného místa nikdo nepozná, že ta lišta je nastavovaná a vyplněná pryskyřicí.
V Jihlavě jsme provedli opravu střešních poklopů. Součástí opravy je změna upevnění. Místo pianového pantu (díky kterým se nedaly poklopy demontovat) budou poklopy upevněny pomocí klasických čepů. Tak a je to tady. Stříkáme barvou. Laďa se snažil od lakýrníků vyzvědět co nejvíce informací o technice stříkaní kladívkovou barvou. Bohužel zjistil,že každý má svojí techniku. Takže zbývá vybrat tu nejvhodnější.
8. 8. ráno jsme ještě namontovali poslední opravenou lištu a začali jsme s přípravou na stříkání. Laďa společně s Nickem vybudovali v topírně malou lakovnu. Jak se nám teď hodilo, že je 827 v Jihlavě. Máme tady dost místa. Rozložili jsme dveře od pultů po topírně a začali jsme s jejich oblepováním. Vnitřní stranu máme již nastříkanou, nyní budeme stříkat vnější stranu zeleným Alkytonem. Nick oblepuje dveře a Laďa se stará a vnitřek kabiny. Je to hrozná práce. Když si uvědomíme, že to půl dne budeme balit, chvilku budeme stříkat a pak to během okamžiku strháme dolů, tak se nám do toho ani nechce. Ke všemu jsme zjistili, že na některých dveřích není povrch ideálně připraven. Je to tím, že jsme se při stříkání v Jihlavě zaměřili na vnitřní část dvířek s tím, že se to dodělá až pří závěrečném stříkání. No a po těch letech jsme na to nějak zapomněli. Tak to snad nebude tak moc vidět. Máme připraveno a jdeme na to. Nick bude držet hadici a světlo a Laďa se bude pokoušet poprvé v životě nastříkat co nejlépe pulty zeleným kladívkem. Začínáme. Laďova nervozita opadá a celkem nám to jde. Během stříkání postupně získáváme ten správný grif a tak máme po chvilce hotovo. Pokračujeme na dvířkách i tady se nám zatím daří. Uvidíme,až ta barva uschne. Uklízíme následky našeho řádění a jdeme vyhodnotit naše dnešní snažení. Pulty se povedli. Jen na rohu pultu nám barva stekla a na některých místech byla slabá vrstva a tak nám prosvítal červený základ. Ten šedý je přeci jen lepší. Tyhle vady byly jen v místě, kde jsme začínali. Vlastně jsme se učili. Taky dveře měli pár nedostatků. Díky barvě vynikly drobné nerovnosti na dvířkách. Nick Laďu utěšoval, že to je dobrý. Pravdou je, že to nebude moc vidět. Jenže my jsme o tom věděli a pořád to máme na očích. No nic. Teď s tím stejně nic neuděláme. Tak hurá domů.
12. 8. odpoledne Laďa vyráží na základnu opravit závady na laku. Přeci jen nám to nedalo. Když už na lokomotivě děláme tak poctivou opravu, tak se vším, tedy i s lakem. Dvířka do pultu jsme znovu překytovali a opět přebrousili. Chyby na pultu se opatrně přebrousili a opět přestříkaly. Kromě toho se odstranili i další nedostatky, které jsme ještě objevily. Večer máme hotovo a tak můžeme pokračovat s další etapou.
16. 8. - tak dneska nás čeká druhá etapa stříkání. Budeme stříkat stěny kabiny. Nejdříve nás čeká balení pultu. To je již náročnější než při stříkání pultu. Menší problém byl kolem oken, ale to jsme nakonec ke všeobecné spokojenosti vyřešili. Nick na poslední chvíli ještě ladí odstín zelené barvy. Při odměřování barvy a jejím míchání vypadá jako malý chemik. Ta poctivost a přesnost pro detaily je prostě v něm. Jinak pracovní postup je stejný. Laďa stříká a Nick drží hadici, abychom se někde nezamotali. Provedli jsme dva nástřiky barvou a tentokrát se zdá, že se to obešlo bez nějakých větších chyb. Respektive se nám nepodařilo nic najít.
Září - pro muzejní rosničku renovujeme jemné palivové filtry a schody do kabiny. Palivové filtry si to už po těch letech zasloužily. Některé díly jsme měli v Jihlavě, ale část jsme museli shánět. Naštěstí je v Jihlavě stále prodejna výrobků z Motorpalu, kde nám vyšli vstříc. Těsně před zavírací dobou byly ochotni prohledávat regály a katalogy. To aby nám nakonec tu položku za pár korun obstaraly přímo z výrobního závodu. Za tu překvapující vstřícnost jim patří náš dík. Další rozsáhlou opravu prodělaly schody do kabiny. Mašinka vypadá nově, jen ty schody byly po těch letech v dost zuboženém stavu. Ty už toho určitě hodně zažili. Úhelníky byly celé pokroucené a poničené, rošty zohýbané a některé dokonce z nákladního vagonu stylem co bylo po ruce - „každý pes, jiná ves“. Proto jsme se rozhodli k tak radikálnímu kroku, protože jejich látání nemá smysl. Tím je jejich kompletní odříznutí a renovace. Původní rošty do schodů jsme získaly ze stupaček stroje 710.411. Ta už je potřebovat nebude... Jen jsme museli upravit jejich rozměr. Část úhelníků na rám schodů jsme vyrobili upravením jiného profilu, aby nebyl poznat ten rozdíl. Zbytek poškozených dílů se vyrovnal a schody se opět poskládaly do původních rozměrů.
No a na 710.827 jsme finišovali ve výrobě ohřevu a hlavně jsme ji připravovali na utajenou jízdu do Polné. To abychom se mohli vytáhnout, jaké umíme v Jihlavě řemeslo. Konečně dorazili do skladu objednané věci na ohřev, a proto jsme mohli pokračovat. Máme k dispozici oběhové čerpadlo, topné těleso a termostat. Některé věci sice nedorazily, ale ty Laďa operativně nakoupil v Jihlavě. Tak se nám podařilo úspěšně namontovat ohřev k motoru. Celý systém vypadá velmi elegantně, teda alespoň proti některým konkurenčním konstrukcím. Vše je sestaveno ze součástek, které se dají běžně koupit. Už se těšíme na funkční zkoušky. Zbývalo vyřešit ukrytí rozvaděče pro ovládání ohřevu a napájecí zásuvky. Je to nutné zlo pro budoucí provoz lokomotivy a tak zadání znělo: co nejmíň nápadné. Jasně. Napájecí zásuvky jsme tedy ukryly na rám pod ochoz a rozvaděč do skřínky k ruční brzdě. Tady byl umístěn na speciální stojan. Běžným pohledem nejsou tyto věci vidět. Jako taková malá třešnička na dortu, bylo vyřešit upevnění čísla lokomotivy a znaku ČKD na kabinu. Vzhledem ke stavu kabiny 827 jsme museli být opatrní. Kabina je hodně prorezlá. Nakonec jsme použili opět moderní technologii – zalisovávací matky. Nemuseli jsme nic rozdělávat ani vařit. Tyto matky přitom zajistí dostatečnou pevnost. Špatný stav plechů na kabině jsme si ověřili i při pokusu o opravu prahu u pravých dveří. Celý práh byl zborcený. Při jeho odstranění jsme zjistili, že pod ním úplně chybí část rámu kabiny. Tuto část jsme museli doplnit, abychom měli k čemu přidělat práh dveří. Naštěstí v ostění kabiny chyběla i izolace a tak jsme se nemuseli bát případného požáru. Oprava prahu a s tím související úpravy kabiny, nás donutili i k výměně gum ve dveřích. Kabina tedy opět malinko omládla.
27. 9. dneska Laďu s Nickem čeká závěrečná příprava 710.827 na zítřejší jízdu. Nick bude stroj leštit a Laďa provede ještě poslední kontrolu a drobné opravy. Leštit může jen sám velký vedoucí... Na leštění používá speciální lektvar, jehož složení je ještě tajnější než recept na Coca – colu. Taky samotný způsob čištění je vlastně takový rituál, který má určitá pravidla a ta se musí dodržet. Odpoledne máme hotovo. Za pomocí tajných lektvarů a rituálů proměnil Nick rosničku v opravdovou zelenou, lesklou krásku, která nám opravdu omládla před očima. Ovšem je poněkud mastná. Dalo by se říci že i slizká, ale to je prý účel... No uvidíme zítra. Laďa mezitím opravil nefunkční pískování, přivařil utržené držáky pískovacích trubek. Opravu si vyžádali i vytlučené misky na kardanech (tady budeme muset provést větší údržbu, ale až po jízdě) a netěsné brzdové kohouty na čelnících. Ach jo. Sype se to pod rukama. Po příjezdu dalších účastníků probíhá nezbytné focení před „rozvinutou zástavou“ CZ LOKO. Ještě odcházíme do stanice zjistit nějaké podrobnost na zítřek a hlavně zjistit v jakém stavu budou vozy, které zítra potáhneme. Podle informací od Richarda Cily je jeden posprejovaný a další má snad taky nějaké vady na kráse. Richard měl pravdu. Laďa vyndavá barvu ve spreji a začíná přestříkávat stříbrné čmáranice na voze hnědou. Takže ještě malinkatý Lak III pro vozy ČD Cargo - no fajn. Co všechno musíme zvládnout. Vozy stojí už před budovou, takže touto činností budíme pozornost. Nick operativně raději zašel za výpravčím, aby na nás někdo nezavolal policii. Ještě že ty vozy mají červenohnědou barvu. Můžeme na ně použít obyčejný červený základ. Ten má stejný odstín. Zítra ještě zastříkáme v Dobroníně loga ČD. Tam nebudeme tolik na očích. Takhle bude souprava stylovější. Vracíme se přeci do 70 let.
Tak a po téhle záslužné práci se odcházíme odměnit do restaurace Badgastein. Ladění plánů na zítřek se protáhlo až do 23 hodiny. Co bychom však pro zdar akce neobětovali.
28. 9. je 5.45 a pomalu se scházíme k dnešní akci. Rosnička je po včerejším leštění stále dosti mastná, ale jinak je zatím vše v pořádku. Po nezbytné poslední prohlídce opouštíme areál CZ LOKO. V žst. Jihlava proběhne tradiční posunovací rituál. Jako za starých časů. Po příchodu zbývajících účastníků dnešní akce odjíždíme směr Dobronín. Po našem odjezdu z Jihlavy zůstává nádraží v klasickém 170-tkovém kouřovém oparu. Není divu. Mašina vrčela téměř pořád jen na volnoběh a tak je třeba vypálit olejové zbytky z výfuků. V Dobroníně už jde z výfuků zase jen horký vzduch. Paráda. Motor je opravdu v dobré kondici. Konečně taky mu podstrojujeme. Naftička bez řepky a biohumusu, olejíček kvalitní M7ADSV. Za Dobronínem však zjišťujeme, že zlobí termostat chlazení. Laďa s Vlastou operativně zasahují a závadu opravují. Závadu způsobil špatně připojený drátek v termostatu. Nu což, to se stává i v lepších rodinách. Pak si už jen užíváme krásné nostalgie 70-tých let na této lokálce. Po skončení celé jízdy se vracíme zpět do areálu firmy a po klasickém focení posádky u stroje a jeho uklizení na montovnu máme kolem 18 hod. padla.
Dnes již můžeme s odstupem času říci, že to byla zatím opravdu poslední jízda po této trati, Mrkvancová pouť 2009 se odehrála již bez nostalgických vlaků na trati Dobronín - Polná a tak to je bohužel zatím dodnes. Vyhlídky na zprovoznění úseku do Polné jsou téměř nulové...
Říjen - pokračujeme v opravách na 710.827. Musíme odstranit závady, které se projevily při jízdě do Polné, dokončit opravu pojezdu a Vlasta ještě doladí ohřev. Provedli jsme kontrolu a seřízení vstřikovačů na pravé straně motoru (na 7 stupni trochu víc kouřila). Dále jsme opravili kříže kardanů a jako bonus se provedla kompletní oprava torzních vzpěr nápravových převodovek. Ty už byly taky po smrti. Vzhledem k jejich atypickému provedení se museli demontovat i s uložením, nahradit provizorně standardním typem a pak je opět namontovat zpět. I přes jejich nezvyklou konstrukci se oprava podařila. Vyměnily se jak naklápěcí ložiska, tak i silentbloky uložení. Vše už bylo, jak říká Laďa, po smrti. Do konce měsíce jsme měli veškeré práce hotové. Odzkoušeli jsme i ohřev. Byli jsme mile překvapeni, jak celý systém snadno ohřeje motor a díky oběhovému čerpadlu i celý vodní okruh až do chladiče, včetně topení na stanovišti. Tak totiž znělo zadání od Nicka a to je pro zimní provoz úplně ideální stav. Z pravidelného provozu vlečkových lokomotiv této řady byla známá určitá řešení typu „domado“. Např. vyvrtaná díra v bloku motoru (!) a v ní zašroubované topné těleso jako v rychlovarné konvici (ideálně se ohřívala před startem motoru tedy jen pravá strana, levá a vše ostatní včetně chladiče muselo být při startu studené jaké psí čumák, nemluvě o situaci, kdy se nastartoval motor a studená voda z potrubí a chladiče vlétli do již nahřáté pravé strany motoru, kde je vodní čerpadlo motoru - prostě to muselo být pro motor žůžo). Nebylo se proto co divit, že takový motor jednoho dne řekl „pá pá“, podal majiteli píst skrz blok a ani se nestačil rozloučit...
Listopad - 4. listopadu jsme se zúčastnili výstavy u příležitosti slavností prezentace nového stroje MUV 71. Využili jsme naší úpravy vzduchového potrubí na 710.827 a lokomotivu jsme připojili na vzduch. Tím jsme umožnili všem zájemců si zahoukat. Alespoň nějaké zpestření v tom ponurém podzimním dnu.
12. 11. - dnes se rosnička loučí s Jihlavou. Vrací se zpět na základnu. V rámci zpáteční jízdy potáhne do DYKO Kolín na váhu stroj MUV 71.006 a 703 .715. Kolem 2. hod. se scházíme ve firmě a po menších problémech se sestavením celého konvoje odjíždíme se zpožděním do Kolína. Stroj mají v rukou strojvedoucí Petr Zoufalý a Jirka Píša a Laďa tam je jen jako doprovod. Cesta však neproběhla podle našich představ. 710.827 začala zase během jízdy stávkovat. Při jejím pobytu v Jihlavě se stávalo, že občas zazlobila a stopnula motor, dokonce i při jízdách do Polné nás trochu pozlobila. Tohle překvapení si však mohla odpustit. Naštěstí však Laďa pohotově zasáhl a tak se její trucování podařilo odstraňovat. Dříve se stalo, že motor stopnul při rychlém pohybu kontrolérů, ale teď stopnul bez zjevné příčiny. Je evidentní, že se závada zhoršuje. Kolem 8. hodiny jsme však přes všechny potíže dorazili do Kolína. Tady už na nás čekal Nick. Ten si rosničku převzal a pokračoval s ní až na základnu. Kromě nepříjemného občasného stopování motoru šel stroj dobře.
21. 11. tak jsme se konečně dostali opět k pracem na muzejní rosničce. Jsme na základně. Dnes máme v plánu přivařit opravené schody do kabiny, usadit oba ovládací pulty a nad baterky jsme položily poklopy. Tím skončilo neustálé balancování na prkýnkách, které byly položené nad baterkami. Pultům se na jejich místo moc nechtělo, ale musely. Část problémů jsme si způsobili i sami. Za vše mohla naše poctivost. To že jsme pulty vyrovnali, opravili prohnutá a zdeformovaná místa a znovu usadili těsnící gumu způsobilo, že pulty byly v některých místech moc těsné. Částečně jsme si pomohli změnou v upevnění těsnící gumy a tak jsme nakonec pulty dostali na jejich místo. Na střechu jsme usadili oba střešní poklopy. Teď je provedení stejné, jako na ostatních rosničkách. Ty pianové panty byly už taky „po smrti“ a zarezlé, takže tohle byla také vynucená modernizace části. Dnes jsme si opět ověřili, že s každou novou věcí, která se namontuje na lokomotivu, rosnička ohromně získá a je na ní vidět ten posun k lepšímu. Také areál malinko prokoukl. Hned ráno jsme odvezli do sběrného dvora nepořádek. Byly to zbytky po opravě střechy lokomotivy a starý louh.
28. 11. vyrážíme na tradiční výroční zasedání. Tentokrát se koná opět v Nymburce. Sešli jsme se opět v klasické sestavě: Nick s Evou, Laďa, Vlasta, Zdeněk Čáp, Pavel Strachota a manželé Havelkovi. Původní cíl byl opět v restauraci U vodárny. Bohužel jsme museli z technických důvodů změnit lokál. Nakonec jsme zakotvili v restauraci na náměstí. Ta byla úplně prázdná. Jako by na nás čekali. Úvodního slova se ujal opět Nick. Konec konců, je to šéf. Poděkoval všem přítomným za odvedenou práci a nastínil vývoj a směr činnosti pro další rok. Poté následovala volná zábava. Celé setkání jsme ukončili kolem 15. hod. To aby se Laďa s Vlastou dostali do Jihlavy.
Prosinec I přes původní rozhodnutí že se na zimní období vyhlašuje stop na všechny práce, zvládli jsme ještě třikrát navštívit základnu. Je to vlastně jako každý rok. Chceme mít co nejvíce věcí hotových a vždycky to stíháme až na konci roku. Takhle jsme chtěli mít dokončenou instalaci vzduchu včetně vystrojení a zapojení pultů. To se nám i podařilo. Když už jsme tam ty pulty posadili, tak ať jsou i hotové. Je to takový příjemný pocit. Rozhlédnout se a říci: HOTOVO.
Tak a je tady konec dalšího roku. Nastává tradiční bilancování. Je pravda, že jsme muzejní rosničku letos hodně zanedbávali, ale bohužel neměli jsme na výběr. I to málo co jsme však na ní udělali, byl obrovský skok kupředu. Máme totiž kompletně nastříkané stanoviště a usazené oba pulty včetně vzduchového okruhu. Nejvíce času jsme věnovali 710.827. Prodělala kompletní generálku chladicího bloku, včetně kontroly všech jeho částí. Navíc jsme na lokomotivu dosadili ohřev motoru. To je naše vlastní výroba, která se velmi povedla a je schválená i na DÚ. Nejlepším zážitkem v tomto roce však byla velmi povedená jízda s 710.827 s číslem bývalé jihlavské T 334 087 do Polné. Snad se tam ještě někdy se strojem podíváme...
Jinak jsme podle záznamů na obou rosničkách odpracovali asi 618 hodin.
Navigace:
WebDesign - © VB