Začal další rok, tak hurá do práce. Pro letošní rok máme stanovený jeden, zato však velký úkol. Dne 10. 10. 2010 nastartovat naší muzejní rosničku. Po dlouhých 19 letech ticha jejího srdce by to byl veliký úspěch. Nick sice prohlásil, že by byl rád, ale když se to nestihne - nevadí. V překladu to tedy znamená - musíme to stihnout.
Leden V Jihlavě dokončujeme výrobu dalšího ohřevu (ten je určený pro muzejní rosničku), dále se dokončují i věci pro vzduchový okruh. Na základně jsme koncem ledna namontovali opravenou ruční brzdu a pokračujeme v kompletaci vzduchu na lokomotivě.
Únor Pokračujeme ve výrobě dílů pro ohřev a zahájili jsme opravu rámů pro posuvná okna. Na základně probíhá závěrečné kompletování vzduchového okruhu, včetně potrubí k písečníkům. Po menších problémech jsme usadili i nádržku pro ohřev motoru. Na muzejní rosničce musíme použít jiný systém zapojení. Máme totiž starší provedení motoru 3. série. Kromě jiného se totiž liší i v zapojení vodního okruhu na motoru. Nádrž na ohřev se nám do strojovny vejde akorát. Na 827 je totiž dole více místa. Po menších úpravách je ohřev na místě a zbývá jen šikovně upravit výstupní a napájecí potrubí. A to tak, aby připojovací místa byla co nejméně vidět. Připojení k potrubí na motoru se nám moc nepodařilo ukrýt, ale napájecí místo na potrubí ukryjeme za sloupek od kapoty. Ohřev vodního okruhu je však nutný. Základnu vytápěnou nemáme a pokud budeme chtít jezdit na nostalgické jízdy i na sněhu, tak to jinak nejde. Motor by dostával při studených startech pod +5o C neskutečně na frak. No jo ČSD nebo ČD si to mohly dovolit, my však ne... Motor se zdá ve velmi dobrém stavu a má po generálce naběháno podle dokumentace jen pár hodin, je takříkajíc dobře zaběhnutý. Nejsme přece žádný tým B...
Březen V Jihlavě úspěšně bojujeme s rámy na boční posuvná okna. Ty původní jsou celkem dezolátní a náhradní, co máme v tajných zásobách je každý jiný. Nezbývá tedy nic jiného, než si vyrobit díly k rámům nové a držet se výkresových rozměrů. Je to takové dilema. Ze zkušenosti při opravách těchto rámů víme, že i otvory pro ně v kabině je každý jiný. Nemůžeme však neustále jezdit s rámy mezi Jihlavou a základnou. Riskneme to tedy a budeme se držet výkresové dokumentace. No a pak si snad na základně nějak pomůžeme. Kromě výroby nových plechových dílů do rámu řešíme i problémy s gumami do oken. Drobnost. Většina se již totiž nevyrábí. Naštěstí máme ještě nějaké zásoby z opravy 896 a tak jsme vyřešili i tento problém. Pokračují opravy i součástek pro vzduchový okruh. Tentokrát to jsou písečníková kolena a trysky.
Na základně jsme se posunuli s renovačními pracemi pod lokomotivu. Dokončujeme poslední část vzduchového okruhu – pískování. Zalámané šrouby na pískovacích kolenech, neskutečná motanice přívodních trubek. Prostě – zvolenská klasika. Přívodní potrubí pokládáme nové. Bude v nerezu. Tuto variantu jsme zvolili z čistě praktického hlediska. Odpadá nám letování šroubení, protože na tyhle trubky se šroubení lisuje a to je paráda. Potrubí nebude stejně vidět a bude mít větší životnost. Na motoru jsme demontovali čelní krycí plech. Zjišťujeme, že není původní a jeho stav je opravdu bídný dá se říci že zoufalý, nemluvě o jeho upevnění na motoru. Zaslepili jsme ještě vodní otvory na motoru, abychom mohli co nejdříve naplnit motor vodou. Připravuje se jeho zmrtvýchvstání a tak Nick vypracoval postup založený nejen na vlastních zkušenostech, ale i odborných znalostech kolegů, jak maximálně vyloučit poškození, netěsnosti a omyly v opravě motoru, kterými bychom mohli nechtěně ublížit. Pak už děj se vůle boží. Z čistě estetického hlediska jsme demontovali další část elektrorozvodů. Vyrobíme nové pancéřové hadice, včetně speciální spojky do krabice na dynamostartéru. Vše je neskutečně pomlácené a zohýbané. Vypadá to, jakoby si tady někdo zkoušel kladivo, jestli jej správně nasadil na topůrko...
Duben Děláme vše pro splnění letošního úkolu. Na základně jsme provedli funkční zkoušku vzduchu – nic moc. Musíme to odladit. Kromě jiného jsme si zapomněli dát sítka pod brzdiče, takže jsou plné nečistot. Potrubí pro připojení kompresorů jsme zaslepili, jen jsme si nechali napájecí místo pro externí zdroj. Odmontovali jsme promazávací čerpadlo i s motorem a příslušenstvím. Když pečlivá oprava tak i mimo kabinu. I v tomhle případě se spíše jedná o kosmetickou záležitost, ale kdo by se na tu hrůzu pak díval.
V Jihlavě kromě oprav dílů pro muzejní rosničku, plníme díky volným výrobním kapacitám i zakázky pro další sektory. Nick nás zásobuje... Vyrobily jsme pouzdra heveru na drezínu a upravili jsme rozvod vzduchu na kompresor na základně. Byla to provozní nutnost, která nám umožní lepší regulaci vzduchu do hadic.
Květen Je 8. května a na základnu dorazil i Vlasta. Pro splnění letošního úkolu je to ten nejdůležitější člověk. Mezi tím co si Vlasta kontroluje a mapuje situaci na lokomotivě, Nick s Laďou dokončili přípravu motoru na zkušební zavodnění. Napasoval se čelní krycí plech a zároveň se odstrojil motor, abychom měli lepší přehled při zavodnění motoru. Odpoledne začínáme napouštět. Vše proběhlo hladce a čekáme, kde se objeví první problém. Vše kontrolujeme a otvíráme i víka motoru, abychom viděli na vložky. Zatím neteče nic. Další návštěva je spíše odpočinková. Laďa se 21. května opět účastní v Poděbradech jízd se svým strojem JAWA Mustang. Proto se pokračovalo jen v ladění vzduchu a v úklidových pracích v dílně.
Jinak v Jihlavě jsme provedli opravu tlakového spínače na olej, promazávacího čerpadla i s motorem a celkovou repasi EPV pro ovládání převodovky. Zároveň jsme zhotovili nová vedení pancéřových hadic pro kabeláž na převodovce a motoru. Vše je původní a jako nové. Paráda.
Červen Při další návštěvě jsme konečně dodělali rozvody pro písečníky. Vlastovi jsme do pultu namontovali odpory. To byl takový malý rébus, jelikož si nikdo nepamatoval, jak to tam vlastně bylo. No ale na konec jsme slavili úspěch. Do rozvaděče jsme nainstalovali zásuvku na 220 V. Tam bude ukrytá před zraky návštěvníků, ale snadno dostupná. Máme v plánu, že ji budeme používat např.pro nabíječku. Napájena bude z vnějšího zdroje 380 V přes jistič a rozvaděč, který bude ukrytý v kastlíku pod kabinou a bude sloužit i k ovládání ohřevu motoru.
Na další brigádu jsme si půjčili auto. To proto, že jsme si na 19. června naplánovali hodně práce a hlavně vezeme svářečku i autogen. Zpět povezeme do Jihlavy na opravu velké věci. Hned ráno jsme začali vařit dorazy nad pružnice. Starší série rosniček je původně z výroby neměly. Přeci jen... Kdyby se nedejbože přetrhla závěska vahadla na mašině, z trati to pak nikdo neodtáhne, protože by si mašina „sedla“ na nápravu a bylo by vymalováno... Tohle nesmíme dopustit je to další nutná úprava oproti původnímu výrobnímu stavu. Jelikož jsme tvar pojistek okopírovali ze sériových strojů, vše bude vypadat jako výrobní stav. Ideální by bylo tyto pojistky vařit na odstrojeném rámu, ale bohužel to tady nelze. Musíme se s tím nějak poprat a pojistky mezi spoustou dílů na rámu přivařit. Dál pokračujeme v konečném napasování písečníkových trubek. Na to jsme potřebovali použít autogen, aby nám trubky směřovali tam, kam potřebujeme. Po jejich sesazení a přivaření jejich držáků, můžeme začít s demontáží mechanické části brzdy. Ta se poveze do Jihlavy na opravu. Ještě se vrháme na demontáž věcí z motoru. Demontujeme ohrádky, trysky a zaměřujeme zadní krycí plech na motoru. V něm je spousta děr. Při jeho zaměření a úpravách potrubí nám praskla sběrná olejová trubka na hlavách. Mimo jiné nám začala téct i vodní trubka na motoru. Jen malinká dirka, ale… Musíme ji demontovat a taky ji povezeme do Jihlavy. Tak, máme opět plně naložené auto, tak můžeme jet zpět.
No a v Jihlavě jsme během tohoto měsíce zrenovovali zásuvky do rozvaděče, odpory do pultů, světlo na pult pro vlakvedoucího, zhotovili jsme záslepky místo kompresorů na vzduchový okruh, a zahájili jsme renovaci mechanické části brzdy. Vyrobili jsme i novou vodní trubku na motor.
Červenec Dá se říci, že každý víkend míříme na základnu. Vlasta do práce zapojil i rodinné příslušníky. Při zapojování a oživování elektriky mu pomáhá dcera Šárka. My ostatní tu výhodu nemáme, a proto musíme zrychlit, abychom to všechno stihli. Z lokomotivy jsme ještě demontovali další věci z motoru. Jednalo se o konzoly čerpadel a filtry. Taky z převodovky jsme demontovali některé díly jako rozváděcí šoupátko a filtry. To vše projde v Jihlavě prohlídkou a případnou repasí. Uděláme i nový kryt pod motorem nad přední nápravu, to aby to trošku vypadalo a nefoukalo tam i s nečistotami. Ještě musíme dořešit připojení dynamostartéru. Kabeláž je přivedena pancéřovou hadicí, ale do krabice vede jen kabel omotaný izolačkou, což vypadá odpudivě a strašně. Takže se můžeme realizovat. Nick nakreslil Laďovi, jak vypadal originál. Rozměry se dají odměřit z reálu. Výkres zatím bohužel nemáme. Jelikož jde o součástku, kterou již nemůžeme nikde sehnat, tak si ji musíme vyrobit novou. Laďa bude moci zapojit své skvělé konstrukční buňky... Původní součástka byl železný odlitek, takže vyrobíme svařenec, který se pak opracuje do požadovaného tvaru. Konečně i na parních lokomotivách se v železničních dílnách některé součástky takto vyráběly.
V Jihlavě jsme dokončili repasi brzdy a prohlídku všech věcí z motoru a převodovky. Bylo vidět, že lokomotiva moc dlouho po opravě nejezdila. Některé díly byly jako nové. Jen brzda si vyžádala větší opravu. Měnili jsme pouzdra uložení. Čepy jsme udělali nové, byly již vydřené. Vedení zdrží jsme museli taktéž vyměnit. Ještě že tyto díly jsou stejné jako u řady T 211. Máme totiž v Jihlavě vyšetřené zásoby. Všechny díly jsou samozřejmě nastříkané a dokonce jsme v Jihlavě náhodou sehnaly i nové štěrbinové filtry. Z plechu jsme vyrobili i novou přípojku pro kabely k dynamostartéru. Vypadá, jako by to bylo originální. Nick je nadšený a pěje slova uznání. Na konci měsíce, všechny tyto věci vezeme opět na základnu. Opět jsme ale museli upravit krycí plechy kolem motoru a tak je vezeme na dokončení zase zpět, abychom je po nutné úpravě mohli obratem namontovat. Stihli jsme i napasovat novou trubku do vodního okruhu motoru. Současně jsme upravili trubku pro vypouštění oleje z motoru, včetně jejího upevnění. Tahle oprava, i když se to nezdálo, nám zabrala dost času. To neustálé nasazování a sundávání bylo úmorné. Hlavně kvůli přístupu, ale výsledek stojí zase zato. Zatím co si hrajeme v Jihlavě, Nick na základně zatím oklepává pneumatickou pistolkou motor od staré barvy a chystá ho na finální nátěr. Hrůza práce. Těch záhybů a drobných míst a trubek, a přístup jako k penězům... A k tomu to úmorné vedro...
Srpen Konečně je to tady. 10. srpna dostává motor finální úpravu. Termín reinkarnace se blíží.V dalších dnech stříkáme barvou i ostatní díly do strojovny. Nyní tedy můžeme začít se závěrečnou montáží a kompletací.
Září Jdeme do finále. Potichu všichni věříme, že stanovený termín 10.10. stihneme, ale nechceme to zakřiknout Zatím to totiž moc nevypadá. Taháme nové hadice pro elektriku, aby mohl Vlasta se Šárkou pokračovat. Zároveň montujeme zpět díly do převodovky. Práce se ale začíná komplikovat. Abychom mohli přidělat demontované konzoly pod čerpadla musíme proto demontovat již namontovaný regulátor, Přitom se nám rozpadl upevňovací šroub a zjistili jsme i poškozený závit v bloku motoru. Zase se to sype...Hledáme řešení. Taky montáž výfukového potrubí na motoru neproběhla bez problémů. Původní výfuky nejdou na levé straně motoru zpět. Nechápeme. Je to ke vzteku. Už je totiž máme upravené pro montáž krycích plechů. Naštěstí jsme měli ve skladu náhradní potrubí dovezené ze Starého Plzence z vraku lokomotivy 710.813. Tak další sestřička rosnička pomůže. To původní na naší mašince je stejně nějaké jiné než ty ostatní a bůh ví, odkud to je. Původní určitě není. To z 813 tam naštěstí pasuje na 100%. Držáky na krycí plechy upravíme jindy. Nyní nás tlačí už čas, abychom stihli termín prvního startu motoru. Teď už i realně to chceme stihnout. Pro nás a mašinu je to magické datum. Kromě tohoto problému, jsme při montáži zjistili, že mezi potrubím na motoru a sběrným potrubím do tlumiče je velká mezera. Budeme muset vyrobit ze silného plechu vložku, abychom tu 2 cm mezeru vyplnily. Pro opravu poškozených závitů používáme opravné závitové vložky. Vypadá to efektně a odpadá převrtávání děr na větší průměr. Což by mělo v budoucnu za následek i ztíženou výměnu poškozených dílů. Zároveň jsme vyměnili i všechny závrtné šrouby na motoru. Taky po smrti. Hlavně ty co drží výfuky, filtry a potrubí. Závit tam byl již značně opotřebený a některé vypadaly téměř podivně až podezřele.
Na konci měsíce 28. září jsme namontovali komíny, doplnili jsme olejové náplně a Vlasta rozsvítil zadní kapotu. Před odjezdem domů jsme si udělali malou radost. Nastal další významný den. Vlasta s dcerou Šárkou dokončili hlavní práce na elektroinstalaci a tak je na řadě tzv. zkouška těsnosti olejového okruhu a čerpadla oleje přes tlačítko Start. Než odjede Vlasta domů, je pověřen jeho stisknutím a tím prvního faktického probuzení elektroinstalace lokomotivy. Jsme plni očekávání a nervozity, jak to dopadne. Kontakt ! Čerpadlo vrčí a startovací stykač G přiskakuje. Dynamostartér jede a motorem začíná otáčet. Motor začíná zase dýchat...Další krok k oživení srdce lokomotivy naší muzejní rosničky byl proveden. Zatím samozřejmě naprázdno a bez nafty, aby se motor jen celý dokonale promazal, ale po 19. letech jsme zatočili motorem. Sice jen přes baterky, ale … Byl to nádherný okamžik.
Říjen Nervozita roste. Zbývá jen deset dní do startu a práce nám neubývá. Nechali jsme si „odborníky“ z nejmenovaného depa opravit a seřídit regulátor motoru. Ačkoliv u montáže Nick osobně byl a vše kontroloval jak jen mohl, při zkoušce olejového čerpadla tlakování oleje v motoru jak to vypadá to nedopadlo. Vytéká dost brutálně olej pod regulátorem na stěně motoru, kde je silikonové těsnění. Regulátor musí znovu dolů... To je snad zlej sen... Taky s volným časem je to zrovna slabší. Proto Laďa 1. září přes noc poskládal motor do provozního stavu. Usadil regulátor, opravené a seřízené vstřikovače, zapojil naftové potrubí, ohrádky a atd. Zároveň připojil i motor k naftě. Je to takový pokus, aby se nemusela plnit velká nádrž. Nafta se dala do malého soudku, který stál na ochozu a motor se propojil hadičkami. V případě potřeby, můžeme motor odpojit od paliva a pokračovat v opravách. V sobotu ráno ho vystřídal Nick a Vlasta se Šárkou, kteří tak mohli bez zdržení pokračovat v oživení lokomotivy a k přípravě na start.
A je to tady. Je 9. září a Laďa s Nickem provádějí poslední přípravy před prvním startem. V pozdních večerních hodinách ještě usazují kompresory k motoru, zatím bez klínových řemenů, ale tak, aby strojovna vypadala kompletně. Ani tato operace všek nebyla snadná. Horní desku pro levý kompresor vařil někdo ještě v ČKD snad po flašce rumu. Je přivařená šikmo dopředu a ještě dolů k pravému rohu... Další důkaz spěchu a tím nekvalitní výroby. V roce 1961 továrna ČKD v Praze Libni totiž čelila arbitráži ze strany ČSD na 2 roky zpožděnou výrobu lokomotiv řady T334.0 a nedodání určeného počtu těchto strojů do konce roku 1961, která však byla způsobena především zásadním neplněním subdodávek motorů 12V170DR z továrny v Martině. Takže pravý úhel na této součástce nehledejme. Laďa proto zhotovil upevnění kompresorů se silným bočním úhelníkem, kde jsme nerovnosti vyrovnali tak, aby kladka kompresoru byla dokonale souběžná s kladkou na klikovém hřídeli motoru vpředu přičemž jsme ještě zjistili, že opět v dílnách ŽOS Zvolen „odborníci“ v roce 1987 přehodili pořadí klínových řemenů pro levý a pravý kompresor. To byl další důvod fatální deformace klínových řemenů a jejich držáků kladek. V neděli 10.září panuje na základně všeobecná nervozita, která se s blížící hodinou H stupňuje. Přijíždějí pozvaní hosté a naši příznivci, včetně rodinných příslušníků. Nick nervozně obchází kolem rosniček, pokukuje po hodinkách. Konečně je to tady. V 9:55 startuje 710.827, pomocí které vytahujeme ven naši krasavici. Na světle je vidět pokrok v opravě ještě více.V 10.10 hod za zvuku kamer a cvakání fotoaparátů probíhá po 19 letech první start lokomotivy ! Po prvním protočení se motor nemá ke spolupráci. Zjišťujeme, že jsme měli rozpojený stop-magnet v regulátoru. Po tomto drobném stresovém faux pas probíhá druhý pokus. Motor se neochotně probírá k životu... Vrčí!!! Není to sice dokonalé, jde nám jen levá strana motoru, ale vrčí ! Podařilo se. Neskutečné. Mnohým se derou slzy do očí. Po tom všem neskutečném 6 letém úsilí...I tak jsme od přihlížejících sklidili potlesk. Po pár minutách končíme a uklízíme vše zpět do topírny. Tento úspěšný den pak jedeme zakončit dobrým obědem v Kolíně. V dalších dnech hledáme příčinu, proč se motor chová tak, jak se chová. Velké množství paliva ve zpětném potrubí nás navedlo na chybějící přetlakové ventilky na čerpadlech. Ty jsme doplnili a 23.10 jsme provedli další start v pořadí 2. Je to lepší, ale stále zůstává část pravé strany studená. Opět bádáme. Vše se zdá v pořádku a stejně nám motor na pravé straně nejde. Další pokus č.3 se koná 27.10. Zase nic. Stav stejný. Provádíme úpravy na motoru, které nás mezitím napadli. Sací i vratné potrubí dáváme do jednoho sudu, zkoušíme zaslepit vratné potrubí. Ale nedaří se. Nakonec různě měníme čerpadla, ladíme, ale bohužel stále nic. Je to deprimující. Vše se jeví v pořádku a motor „už“jde nyní na 8 válců. Cítíme, že to bude nějaká drobnost, jelikož je to jednoduchý motor, ale možná právě proto nám ta drobnost uniká. Jeden z dalších úspěchů v tomto měsíci, je další servisní zařízení do našeho vybavení. V Jihlavě jsme po několika letech konečně dokončili zkoušečku na trysky. Konstrukce je okopírovaná z digitální, ale mi máme klasickou ruční. Pro orientační nastavení je plně vyhovující. V případě nutnosti si můžeme půjčit digitální v Jihlavě.
Listopad Vyrábíme držáky a napínáky kladek ke kompresorům. Řeklo by se co řešíte? Jenže jen to jen další labyrint nedokonalosti původní konstrukce. Novými držáky, které budou samozřejmě skoro stejné jako ty původní, chceme odstranit jejich konstrukční nedostatky. Budou mít jen silnější konstrukci, aby vydržely veliké chvění a přenos síly od motoru, který po čase ty původní úplně zohýbal. Ten, kdo to opravoval před námi to chtěl vyřešit navařením pásku na plochu držáku, ale ten však samozřejmě nic nevyřešil. A dál? Ocelových pásků je přece dost. Tak přivařili další pásek na držáky, tentokrát již přes ty minule přivařené. Navíc napínací závit kladky, procházející vnitřním vedením kladky, je jako hrášek. Je to 8 mm závitovina. Ta to opravdu nedokáže udržet. To snad nemohl někdo myslet vážně. Super. Prostě bastl na bastl. Hrůza. Výsledek ? Samozřejmě, že nestabilitu tvaru držáků kladek a jejich neustálé povolování díky otřesům a tlaku to nevyřešilo. Je třeba přistoupit k radikálnímu řešení. Ty původní odřezat, páč se tam nejde ničím jiným dostat. Laďa se chopí svojí flexy „Boženky“ a noří se do roje jisker. Vše jde nekompromisně do kopru...
20. listopadu ještě naposled a jako 4.pokus letos zkoušíme startovat lokomotivu. Je to pořád stejné. Ani během tohoto čtvrtého pokusu jsme na nic nepřišli. Začíná na nás působit deprese a zoufalost. Ke je sakra chyba ?
Prosinec 11. prosince se konalo v Čáslavi tradiční každoroční setkání. Nick jako vždy přednesl výroční zprávu o stavu lokomotivy na základně a seznámil všechny přítomné se svými plány na další období.
Na konci roku jsme do výtopny dovezli hotové kladky s držáky a odvezli jsme si do Jihlavy poklopy nad baterky a prkna. Ty se sice do Peček přivezli z Jihlavy na spálení, anebo na nějaké podložení. Vzhledem k tomu, že už byly částečně opracované, mohou se po menší úpravě použít jako nová výdřeva do poklopů.
Na závěr opět trochu bilancování. Letos jsme udělali asi největší skok kupředu. Poskládali jsme rosničku do takového stavu, že jsme ji mohli v magický datum, plný desítek, nastartovat. Motor sice potřebuje doladit, ale i tak to je největší událost letošního roku. Podle záznamů jsme odpracovali pro Nicka 800 hodin.
WebDesign - © VB