Leden V Jihlavě probíhá renovace poklopů nad baterky. Madla jsou už totálně zničená. Jelikož se už však nevyrábí, museli jsme proto vyrobit přesné repliky původních madel. Čímž jsme je sjednotili. Do teď tam bylo každé madlo jiné. Po těch letech se není čemu divit. Opracovali jsme prkna a napasovali se do ocelových poklopů. Taky jsme si vyrobili vlastní měřič kompresního tlaku na motor. Ten jsme hned 15. ledna vyzkoušeli a doufali jsme, že nám pomůže odhalit problém s motorem. Ale bohužel. Tlaky ve válcích nám vycházeli téměř stejné. Při měření kompresních tlaků válců jsme však byli alespoň příjemně překvapení. Byli téměř tabulkové. Pravdou sice je, že jsme motorem točili ručně, což nebyla ideální technika, ale pro orientační stanovení stavu pístové skupiny motoru to postačovalo.
Únor V Jihlavě připravujeme nová okna a podle šablony jsme nechali nařezat nová skla. Dokonce i s čelními okny máme problémy. Za vše může použitá guma na okna. V originále se používala guma bez klínku, takže skla byla větší. Jenže tento druh gumy se prokázal jako nevyhovující a již se nevyrábí. Pro gumu s klínkem, jsou otvory na skla zase malá a špatně tvarovaná. Proto se rozproudila velká diskuze, jaká tam vlastně patří guma a skla. Nakonec jsme se rozhodli pro gumu s klínkem a tím pádem i nová skla. Stejně si většina lidí pamatuje už jen gumy s klínkem, které utěsní okno v rámu pevněji. Problém však bude asi při montáži, jelikož rohy otvorů v kabině nejsou pro tuto gumy uzpůsobené, dokonce pro čelní skla je každý výřez jiný... Tady se zase „vyznamenaly“ dílny ŽOS Zvolen, kam tyto stroje dlouhá léta chodily na generálky a opravy... Skla jsme nechali nařezat u sklenáře, původní si Laďa čistil venku. Sestavení oken probíhalo u Laďi doma. To se kuchyň proměnila v zámečnickou dílnu. Přeci jen je únor a venku je zima...
Na základně jsme v polovině měsíce připojili klínovými řemeny kompresory, dodělal se vodní okruh k čerpadlu a palivo se připojilo definitivně k hlavní nádrži. Taky se napasovaly opravené poklopy nad baterky. Konečně se dá v kabině normálně chodit a nemusíme nic přeskakovat. Taky jsme si ke konci měsíce namontovali v naší umývárně na základně průtokový ohřívač na vodu. Ten jsme přivezli z Jihlavy, kde byl vyřazen do šrotu. Upravili jsme vodovodní trubky, jen se ještě musí vyřešit napájení elektrikou. V každém případě to bude lepší, než roztápět velký boiler, anebo se umývat ve studené vodě. Ještě jsme vyzkoušeli nové konzoly na sedačky. Ty původní, ač jeto divné byly krátké.
Březen V Jihlavě poctivě hromadíme ND z rosniček. Vedení rozhodlo o šrotaci 710.457 a 710.411. Měli jsme již dříve domluvený odkoupení motoru a olejového chladiče. Nyní nám připočítali k ceně i další ND, jelikož byl Laďa pověřen dozorem nad celou akcí. Tak jsme byli přímo u zdroje a mohli jsme nashromáždit více věcí, než jsme původně plánovali. Železo se hned odváželo pryč do šrotu a tak to bylo o rychlosti. Po skončení pálení, přijeli servismani z Lokomontu pro ND. Měli smůlu, přijeli pozdě. Na place zbylo většinou nepoužitelné železo. Přeci jen jsme domácí ne ?
Na základně jsme připojili poslední potrubí a tím máme kompletní celý vodní okruh. 26.března jsme namontovali nově vyrobené odpadní potrubí k tlumiči výfuku a opět jsme zkusili start motoru v pořadí 5. Nic moc. Proto jsme se rozhodli začít úplně znovu, tak jak jsme to původně plánovali. A výsledek? Trefa do černého. Máme špatně bod vstřiku paliva na pravé straně. Ryska na setrvačníku nebyla na vstřiku, ale na horní úvrati. Pomocí trubky ve válci jsme stanovili horní úvrať, odpočítali jsme úhel pro vstřik paliva a nestačili jsme se divit, jak jsme si toho mohli nevšimnout. Moc jsme důvěřovali odborníkům, co nám nastavili čerpadla... To už bylo faux pas podruhé. No mýlit se je lidské a další důkaz, že unavený člověk dělá chyby. Ale kdybychom se drželi původně domluveného postupu, tak jsme byli už při prvním startu úspěšní. Při opětovném startu motoru, se tato změna hned projevila. Motor ožil. Laďa navrhoval ještě ručně přidat otáčky, ale Nick byl pro opatrnější postup. Přeci jen opravený regulátor není ještě pořádně vyzkoušený a motor ani zahřátý. jen klid, ať nic nepo....Další pokus byl tedy odložen, až budou hotové oba kontrolery. Pro jistotu.
Duben Do Jihlavy přijíždí nákladní auto. Na něj nakládáme motorovou kapotu i s vozíkem, motor, nápravu a hromadu náhradních dílů. Prostě vše, co se tam dalo ještě naložit. Vše se pak odváží na základnu, kde bude vše uskladněno.
8. dubna se zde se odehrává další velká akce. Probíhá tlaková zkouška jímek na náš stroj. Vše jsme měli předem připravené a tak jsme ráno vykutáleli jímky před topírnu a začaly je plnit vodou na revizi. Proběhla na výbornou. Technik jen nevěřícně kroutil hlavou. Však jsme je taky připravili. Vyčistili, vyfoukali a obnovili vnitřní antikorozní nátěr. Ten den ještě proběhla defektoskopie náprav a disků. Taky dopadla na výbornou. Další den jsme pokračovali v protahování drátů novými pancéřovými hadicemi pro kabeláž a začali jsme chystat spodek rámu na stříkání. Na konci měsíce jsme měli rám obroušený a zakytovaný a tak jsme ho mohli stříknout základem. Zakytovali jsme však jen ty největší nerovnosti. Jednak z této činnosti byl velký nepořádek a za druhé, jedná se vlastně o provozní stroj. Jinak by nám totiž kytování zabralo hromadu času.
Květen Hned na začátku měsíce stříkáme boky rámu barvou RAL 7002. Šlo to bídně. Jednak jsme to stříkaly skoro venku, kde samozřejmě foukal vítr, ale hlavně, lokomotiva není odstrojená, takže nám překážely všechny ty trubky a držáčky. Což se zákonitě projevilo na kvalitě. Vítr nám do barvy prášil, takže původně vyhlazená zákoutí byla nyní hrubá. Na pravé straně vpředu, se nám dokonce barva vysrážela. Asi nějaká mastnota, ale základ držel. Barvu jsme museli setřít, vše umýt a opravit. Podařilo se.
Po pár dnech 7 a 8 května pokračujeme. Zakytovali jsme ještě nově objevené nerovnosti a nastříkaly jsme zbytek boku rámu černou. Na to, že jsme opět stříkali v polních podmínkách, to bylo ucházející. Při další návštěvě 21 – 22. května jsme se sešli v hojném počtu. Laďa se účastnil Fichtlení, které se konalo v nedaleké Radimi. Proto tam měl i svůj fan – klub. Samozřejmě, že čas strávený na akci se musel nadělat a proto se Eva a Honza pustili pod Nickovým vedením do úpravy pozemků kolem základny. Zatím co Laďa konečně dodělal poklopy nad písečníky a upravil podlahu v kastlíku pro průchod kabelu k ohřevu. Opět jeden z úspěšných a pohodových víkendů. Hned další víkend 28 - 29. května jsme pokračovali. Vlasta oživoval stanoviště a Laďa dozapojil vodní okruh, naftu a znepříjemňoval všem ostatním pracovní prostředí broušením kytu na kabině. Prach byl prostě všude. Nick s Evou zajistili ostatní práce spojené s normálních chodem základny a zázemí. Na závěr jsme začaly plnit kompletní chladicí okruh vodou. Vše šlo jako na drátku až do okamžiku, kdy si Vlasta všiml, že je kolem bloku nějak moc vody. Nejdříve to vypadalo, jako že jsme jen přelily, jenomže ouha. Horní nádrž bloku na pravé straně teče...Byla děravá. To snad ne....Dno nádrže povolilo pravděpodobně při montáži článků. V Jihlavě byl blok v pořádku. To byla rána. Musíme řešit co s tím. V každém případě proběhne demontáž a opravu asi uděláme v Jihlavě. Dobré na tom je asi jen to, že se to projevilo už nyní, kdy lok. ještě skládáme.
Červen V Jihlavě probíhá příprava a výroba nových nádrží do chladícího bloku pro naší rosničku. Nyní se nám hodí zkušenosti získané na bloku pro 827. Nick mezi tím vyjednává u nejvyššího šéfa CZ loko možnost opravy bloku v Jihlavě. Povolení jsme dostali a tak míří blok 23. června do Jihlavy. Ještě o víkendu je blok odstrojen, aby se mohlo začít s opravou.
Problémy s blokem nás však nezpomalili v dokončovacích pracích, jen nám práce přibyla. Již na začátku měsíce jsme dokončili montáž vzduchu v zadní kapotě, který jsme měly rozebraný po tlakové zkoušce. Začali jsme montovat mechanickou část brzdy. Samozřejmě, že se tyto práce jako vždy neobešly bez komplikací. Proto jsme brzdu dodělaly až při další návštěvě. Při tom jsme připravili i chladicí blok na přepravu do Jihlavy, kam se poveze blok společně s našim vozíkem od drezínky. Z tohoto důvodu jsme museli usadit na lokomotivu přední kapotu, která nám vozík blokovala. Při montáži kapoty, jsme zjistili, že se nám nevejde výfukové potrubí pod kapotu... Respektive vejde, ale bandáž na potrubí se opírá o kapotu. Ach jo...Nyní už víme, proč je izolace tak rozbitá a proč byly vyřezané díry ve dveřích. Zase ten Zvolen...
Červenec V Jihlavě probíhá oprava chladícího bloku. V podstatě to bude kompletní rekonstrukce. Souhrou náhod se nám podařilo domluvit opískování bloku. To nám ušetří spoustu práce s očištěním a broušením bloku. Po opískování se ukázaly všechny slabé a děravé místa na nádrži. Bylo jich hodně. Oba vodní díly již byly měněné, ale horní nádrže stejně nevydržely a měly již svoje za sebou.Po obhlídce stavu, jsme se definitivně rozhodli, že oprava bude radikální. Všechny nádrže budou nové. To tedy znamená kompletně blok rozřezat, aby se daly nádrže vyndat. Souběžně s tím se opraví i nosné části bloku a jeho plechování s dvířky. Největší obavy máme, jak se nám podaří blok sesadit, jelikož si potrubí z nádrží nemůžeme sesadit proti potrubí na lokomotivě. No uvidíme, ono to nějak dopadne.
Na základně mezi tím vymýšlíme co s výfukovým potrubím. Opět volíme radikální řešení. Izolace jde dolů, potrubí se postupně v koleni flexou nařeže, aby byl ohyb ostřejší, a tím nebude tak široké. Laďa je jako kouzelník. Trubka netrubka flexa ječí a zakusuje se do silnostěnné trubky výfuku.Díky tomu bude potrubí i delší a tak už nebude potřeba kroužek mezi přírubami u motoru. Nyní se to vše zase skládá jak má... Kromě toho dozná radikální proměnu i připojovací potrubí k chladicímu bloku. Odřízneme spojovací trubku pro horní nádrže. Její stávající stav je nevyhovující, tak bude nová.
Je 3. července a zahajujeme opravu chladícího bloku. Během tohoto dne se nám podařilo vyřezat nádrže z bloku a opravit poškozené části rámu. Další den pokračujeme a do večera máme usazené všechny nádrže.
5. července dokončujeme drobné opravy na rámu bloku a celý rám je nastříkán do základu. Následující den stříkáme rám a všechny jeho díly vrchní barvou. To je fofr... Přitom souběžně probíhá i oprava výfukového potrubí. Do mezer vzniklých úpravou ohybu vkládáme kousky trubek, které se musí zavařit. Při vaření vznikají zajímavé kouřové efekty... Bohužel některé body, které zajišťují tvar potrubí se utrhly. Musíme tedy znovu jet na základnu na nové sesazení.
7. července probíhá závěrečná montáž a sestavení bloku. Celá akce trvala 5 dní. Velkou roli v tom sehrála příprava všech dílů a fakt že po víkendu byl v úterý a ve středu státní svátek a většina zaměstnanců si vzala volno i v pondělí. Tím jsme mohli na montovně dělat bez přerušení. Někteří po návratu do práce ani nepostřehli, že už je blok po opravě. Ještě jsme na vozíku provedli drobnou údržbu, včetně opravy ruční brzdy.
Už 15. července jsme dovezli opravený chladicí blok na základnu a hned usadili na rám. Zatím to vypadá dobře, ale uvidíme, až se připojí k potrubí. V dalších dnech jsme si tedy naměřili a vyzkoušeli nové připojovací potrubí včetně přírub k bloku a vše se v Jihlavě zavařilo a odzkoušelo. To abychom s tím měli co nejméně práce.
Je 29. července a nyní se ukáže, jak se nám podařilo chladicí blok opravit. Původně jsme si naplánovali, že se potrubí přiboduje, blok se sundá, zavaří, odzkouší a vrátí zpět. Bohužel musíme zase improvizovat. Nebude jeřáb, a tak to vše musíme zvládnout bez demontáže bloku z rámu... Kurňa, to jsou bojovky... Podařilo se. Jen to trvalo poněkud déle. Připadáme si jako když měníme motor do tanku na poli. Pořád se nám ukazovali ve svárech drobné netěsnosti. To byla cena za vaření bez demontáže bloku. Část svárů se dělala po slepu. Celá akce trvala až do dalšího dne. Jako takové malé rozptýlení jsme si udělali soukromé grilování na zahrádce u depa. Laďa totiž přivezl gril a pečící kámen. Byla to taková zkouška na větší budoucí párty. Jen to mělo menší chybu - občas „drobně“ pršelo. A tak pohled na dva tiše sedící aktéry u čmoudícího grilu pod plechovou stříškou, na pozadí tmavé až černé oblohy, snažící se foukat do ohně a tichý zahradnický déšť jako svědek, musel být opravdu pikantní... Situace na grilování jako víno...
Srpen Pokračujeme v opravě výfukového potrubí. Zbývá provést tepelnou izolaci a oplechování. Místo azbestové šňůry použijeme vatu SIBRAL, kterou musíme omotat drátěnkou. Tuto kombinaci běžně používáme při opravách lokomotiv v Jihlavě. Problém bude s oplechování. Nikdo z nás to nedělal a ani nevíme jak na to. Původní oplechování, ani jeho části nejde bohužel použít. Stejně je to nějaké pokroucené a některých místech promáčklé. Pokoušeli jsme se oslovit klempíře, ale těm se do toho pravděpodobně nechtělo. Většinou tvrdili, že nyní mají plno a máme prý zavolat po Novém roce. Tak dlouho nemůžeme čekat. Laďa se tedy rozhodl udělat to vlastními silami. Koupil plech a pustil se do toho. Vše proběhlo během celozávodní dovolené, kdy byl v Jihlavě klid. Podařilo se. Výsledek byl podle dobrozdání kolegů skvělý. Profesionálové by se asi zhrozili, jakým způsobem jsme zhotovovali jednotlivé díly oplechování, ale důležitý byl výsledek a ten byl takřka dokonalý.
Na základně jsme se pustili do stříkání kabiny odstínem slonová kost. Nejdříve jsme chtěli natřít jen místa která budou pod gumou, ale po obhlídce jsme zjistili, že to je zbytečná práce a lepší bude nastříkat celou vrchní část kabiny a střechu. Alespoň se bude moct usadit okna a konečně se pořádně uklidí vnitřek kabiny, kde je nepořádek z broušení kytu. Teprve 19. srpna jsme se konečně dočkali jeřábu a tak jsme mohli usadit zadní kapotu. Tentokrát to šlo dobře, jelikož při opravě bloku jsme odstranili drobné neduhy, které nám komplikovali usazování kapoty na chladící blok.
Září Pokračujeme v kompletování lokomotivy. Máme už nastříkané dveře do kabiny. Ty jsou už nové, použité z 896. Ty původní už připomínají luk našich předků a s tím už nejde nic udělat. Stejně jsou nějaké zakleté, opět se nám nepodařil lak na poprvé, musel se opravovat. Montujeme chladící články do bloku, abychom mohli napustit vodu. Bohužel zjišťujeme, že nám nějakou trhlinkou teče vypouštěcí trubka z motoru. Vyrábíme tedy novou, včetně příruby. Začínáme postupně zasklívat okna do kabiny. Zatím máme boční, na čelní jsme si udělali šablonu a skla budou nové. Máme sice původní čelní okna, ale původní guma se již nevyrábí. To je guma bez klínku. Další okna pro gumu s klínkem sice máme taky, ale zase jsou větší než je otvor pro okna v kabině. Prostě zase problém. Jen kdyby ty problémy nebyly tak finančně náročné...
Říjen Pokračujeme v zasklívaní kabiny. Máme už připravená i nová čelní okna, takže díky tomu máme nyní celou kabinu zasklenou. Vynechali jsme jen malá spodní okna u dveří. Ty tam dáme až po laku kabiny. V polovině měsíce jsme namontovali nové vypouštěcí potrubí na vodu a ihned jsme napustili celý vodní okruh vodou. Přivařili jsme i nové pojistky pod brzdu a sjednotili jsme vzhled krycích opasků na kapotách. 18. října opět startujeme. Vše vypadá dobře, a proto vyměňujeme vodu za fridex. Zima se blíží. Provádíme další start, aby se promíchaly zbytky vody v okruhu s novou náplní a tím aby nedošlo během zimy k nějakému nemilému překvapení. Prostě nesmíme nic podcenit a Nick to má pod kontrolou.
Listopad Nasazujeme klínky do okenních gum. Jde to špatně. Musíme si vyrobit zvláštní zavaděče na klínek. Tvar oken totiž není přizpůsobený na gumu s klínkem, ale právě na původní gumu, tedy bez klínku. Po velkém boji máme hotová čelní okna a po ještě větším trápení jsme vyhráli i u bočních oken. Do posuvných oken jsme museli vyrobit venkovní doraz k madlu okna. To aby nedocházelo k poškozování středového sloupku. Dokončili jsme mechanickou část táhloví brzdy, ladíme vzduch. Hledáme netěsnosti. Při tom jsme našli prasklou trubku pod zadní kapotou. Musíme tedy vzduch pod kapotou rozebrat. Nakonec ji děláme novou. Patří zrovna k těm, co nám dělali problémy při sestavování. Začali jsme výrobu nového potrubí k houkačkám. Provedení bude takové, aby se co nejvíce přiblížilo výrobnímu stavu. To původní rozhodně tak nevypadalo. Při tvarování potrubí jsme pak pochopili proč ho tak nikdo už nedělal. Opět to byl boj. Nás však už takové problémy ani nepřekvapují.
26. listopadu jsme se zúčastnili tradičního setkání. Tentokrát se konalo opět v Čáslavi. Účast byla poněkud slabší, jelikož po deštivém počasí uhodili mrazy a komunikace byly nesjízdné. To nám ale samozřejmě nemohlo zkazit náladu při dobré zábavě.
Tak pro letošní rok máme hotovo. Odpracovali jsme přes 650 hodin, ale rosničku jsme stejně nestihli dokončit. Škoda. Nejvíce to bylo poznat na Nickovi, který by si to určitě přál, jelikož rosnička letos v prosinci slaví 50.narozeniny. Přestože mašinka vypadá téměř hotově, práce je na ní stále dost. Několik zásadních věcí se opět zcela zásadně zkomplikovalo a Laďa dělal co mohl. Nedá se nic dělat. Přání je jedna věc, skutečnost druhá. Hlavně, že můžeme na mašince pokračovat a během roku se nám při tom vražedném tempu při práci nikomu nic nestalo.
WebDesign - © VB