Leden - červen Stejně jako loni i letos to bude co do objemu prací na rosničce slabší. Nyní je to již o penězích. Proto si to musí Nick jako finanční ředitel pořádně naplánovat. Zbývají totiž poslední finální práce, které jsou však finančně poněkud náročnější a dále nás čeká asi boj o objekt depa. Sakra. Tak náročné věci a zrovna pohromadě. Zvlášť nejistota, co bude s objektem dál, nám, ale hlavně Nickovi přidělává nemalé vrásky na čele. Objekt jde do dražby, takže vlastně ani nevíme, jestli budeme mít vůbec nějakou šanci.
Proto jsme za první pololetí dokončili jen přestavbu obalu a výrobu upevnění vysílačky na lokomotivě a s tím spojenou i finální úpravu pultu. Ještě jsme na základnu přivezli půjčenou tlakovou myčku a dočistili jsme spodek mašiny. Ten byl sice loni umytý v DPOV, ale špatně. Nervózně očekáváme, jak dopadne blížící se dražba depa. Ta bude na začátku července a teprve po ní budeme mít jasno, co budeme letos dělat dál. Jestli se budeme balit anebo pokračovat na zprovoznění naší rosničky. Je to neskonale stresující. Mašina před dokončením a teď tohle.
Červenec Je 4. červenec a mi se scházíme v Pardubicích v Penzionu Šenk na dražbě objektu. Nick přijel i s potencionálními investory. Je 10:45 a dražba začíná. Jde to rychle. Depo je naše! Po vyhodnocení momentální finanční situace Nick odsouhlasil akci spojenou s lakováním rosničky v Jihlavě. Je to sice poněkud narychlo, ale z několika variant vyhrála lakovna v Jihlavě. Původně byly tři varianty: pronájem lakovny v depu Kolín, lakýrníci z OLPASU nebo lakýrníci z Jihlavy. Vítězí ta třetí a lokomotiva pojede tedy do Jihlavy. Vlasta dohodl s vedením CZ LOKO možnost přístavby do Jihlavy. Firma poskytne prostory a technologie a mi zaplatíme materiál a práci. Nick operativně zajistil přepravu. Vše musí být rychlé. Čas utíká zběsile. Do Jihlavy se vydají obě naše rosničky. Vypadá to, že po dobu pobytu rosničky bude 710.827 v nájmu u CZ Logistic. Místní 703 pro špatný technický stav nesplňuje podmínky pro provoz. Situace je poněkud úsměvná, když se v Jihlavě tyto stroje opravují a přitom místní stroj 703 se pomalu rozpadá.
Nastal den D. Je 26. červenec a mi se scházíme ve 3:00 na základně. Rosničky jsou připravené na cestu. U Nicka vládne opět tradiční předcestovní stres. Ten ještě umocnil Pavel Strachota, který se vrátil od výhybky, že mu při přestavování výhybky upadl celý výměník od vyhybky i se závažím, jelikož pražec už pocházel tak asi z 19. století... Bylo to celé uhnilé... Kromě Nicka jsme se tomu zasmáli. No jo jasně, to se to však chechtá, ale když musíme do 15 minut odjet z Peček, abychom ještě měli šanci do Kolína dojet před rychlíkem. Jinak budeme zasekaní a do Kolína se před 7 nedostaneme. Problém nastal však s přestavením vyhybky a tím, abychom to všechno stihli a odjeli včas, neboť mezera pro nás ráno do Kolína je jen jedna. No nakonec ve 4 hod. rosničky opouštějí základnu a míří do Jihlavy. Laďa je po cestě sleduje autem, kdyby náhodou nastal nějaký problém. Vše však proběhlo dobře a mašiny jedou skvěle. Již v 8 hod. zastavují obě rosničky v areálu CZ LOKO v Jihlavě! 115 km za rovné 4 hodiny! To je opravdu velmi slušný výkon se zátěží 40 tun i do kopců v úseku Kolín - Havlíčkův Brod.
Prakticky okamžitě se začínají organizovat přípravné práce. Nick ještě navštíví vedení jihlavské provozovny a po krátkém jednání odjíždí s Pavlem Strachotou zpět do Prahy. Tímto dnem přebírá Laďa zodpovědnost za obě rosničky. Jednak za provoz a údržbu 710.827, tak i organizaci práce na muzejní. Vše samozřejmě pod bedlivým dozorem Nicka, jakož to investora celé akce. Do konce měsíce stačíme obrousit kabinu i obě kapoty, aby se mohlo začít s kytováním. Lakýrnické práce provede Robin se svými kolegy. Vedení firmy očekává, že vše stihneme během celozávodní dovolené. Ha, ha ha... To je však nereálné. Lakýrníci by na ní museli dělat každý den 12 hodin denně.
Srpen 2. srpna přijíždí Nick do Jihlavy. Prací na stroji hodlá oslavit své narozeniny. Společně s Laďou oklepávají a čistí spodek rámu, takže po chvíli vypadají oba jako horníci. V tom horku je to ale pěkná makačka. Prostě skvělá oslava. Další den se pokračuje. V následujícím týdnu sice lakýrníci nemají na rosničku čas, ale to neznamená, že se práce zastaví. Opravili se ucpávky a potrubí na nápravách a držáky vratných pružin na brzdě. Připomínaly spíš háčky na cukroví. O víkendu společně s Nickem pokračujeme v čištění spodku lokomotivy. V týdnu pak již probíhají přípravné práce na kabině a kapotách. Zároveň jsme vyrobili nový držák a nainstalovali počítadlo motohodin do 710.827 a ten původní jsme použili do muzejní. Měl ideální tvar, takže se ho podařilo nenápadně zabudovat do rozvaděče. Do konce měsíce jsme nastříkali spodek lokomotivy, včetně nátěru kol. Namontovali jsme kardany, takže muzejní je nyní schopna potencionálního samostatného pohybu! Ještě jsme zvládli i namontovat pískovače včetně potrubí. Některé pískovací trubky jsme ale museli znovu upravit, aby měli ideální tvar. Tady v Jihlavě to však byla úplně jiná práce než na základně. Máme tady k dispozici veškeré vybavení. Další problém - při instalaci náhonu na rychloměr jsme zjistili, že máme špatné ozubené kolo (o trošku menší průměr a tím i počet zubů) na nápravě. Originál nemáme a tak ho budeme muset nechat vyrobit. 31. srpna jsme sundali obě kapoty z lokomotivy. Jednak se na nich bude lépe dělat a tím, že jsme rozdělili mašinku na několik menších celků je větší šance, že se nám je podaří dostat do lakovny, ve které je neustále plno. To je i důvod, proč se veškeré lakýrnické práce odehrávají na montovně. Protože lakýrníci chodí na směny a mají krátký a dlouhý týden, tak mají čas až po práci. To je vlastně večer po 18. hod. To je taky důvod, proč práce postupují pomaleji. Ne vždy a ne každému se chce po 12 hodinové směně ještě pár hodin dělat na rosničce. Když tedy nejsou přítomni, snažíme se, po konzultaci s Robinem, udělat co nejvíce přípravných prací vlastními silami, aby je to nezdržovalo. V případě, že není co připravovat, pokračujeme na dokončování muzejní rosničky. Nám totiž směna končí v 14:30 hod.
Září Hned v prvních dnech dokončujeme přípravné práce na kapotách a tak mohou být 3. září obě kapoty nastříkány plničem. Další den se stříká i kabina do plniče. Rozhodli jsme se vyrobit nová sítka na větrání baterek. Ty původní, možná že i originální, byly v tak hrozném stavu, že kazili celkový dojem. Je to dělané příšerně a amatérsky. Proto jsme zhotovili identické nové, na kterých jsme zároveň odstranili i některé nedostatky starých a to zatékání vody v rozích. Pokračují i práce na oživení ohřevu motoru a na 710.827 jsme namontovali opět jiné počítadlo motohodin.
Významným dnem se stalo 13. září. Byla nastříkaná kabina, včetně zábradlí nazeleno. Teď už je vidět ten blížící se konec. Odstín zelené bude v PURu barvě, který Nick ladil s dodavatelem barvy dlouho. Je poněkud nezvyklý, ale to bude asi tím, že ho nikdo z nás nepamatuje. A protože nikdo takový odstín v PUR nevyrábí, museli jsme ho nechat namíchat. Ale... Teprve až 3. odstín byl v pořádku. Nick byl neoblomný. Není možné sebemenší zaváhání a odchylka od původního odstínu. Veškeré úsilí o originální a historicky cenný stav lokomotivy by se pokazil. Laďa znovu přestříkal i kryt na komín, který byl tím neustálým nasazováním již malinko omšelý. Byla to jen kosmetická záležitost, ale k té lesklé kabině to bylo potřeba. Do konce měsíce jsme dokončili i instalaci a provedli jsme i funkční zkoušku ohřevu motoru. Vše proběhlo na výbornou, i když ne bez komplikací. Mráz nám roztrhnul uzavírací kohout. Pravděpodobně při výměně chladicí kapaliny zůstala trocha vody v kohoutu a mráz vykonal své. To nás bohužel nenapadlo - odpustit na výpustném kohoutu vodu, když jsme napustili Fridex. Taky jsme museli upravit nádržku. Náš nový elektrikář Karel Beran zapojil ohřev jiným způsobem a tak jsme museli na nádržku nainstalovat rozvodnou krabici. Provedli jsme první start motoru v Jihlavě po doladění čerpadel a připravili rosničku na kontrolu a také první tajný samostatný pohyb po dvorku. Nick přijel 29. září. Mašinu jsme nastartovali a když bylo vše připravené a tlak v jímkách 8 bar, Nick hlavou kývnul na Laďu a ten opětoval. Pak Nick zařadil první jizdní stupeň. Rosnička se po 22 letech opět rozjela vlastní silou. Neskutečné. Náš sen se naplňuje. Rosnička sice neměla kapoty, ale alespoň jsme měli přehled o situaci u motoru. Na přání Nicka jsme vyrobili zkušebně i záložní stopování motoru. Jednalo se o elektroventil připojený na naftovém potrubí u čerpadel, ale ještě nevíme, jak to bude fungovat.
Říjen Testujeme nový druh nouzového stopu. Po několika úpravách zapojení potrubí však zjišťujeme, že systém je sice funkční, ale ne dostatečně rychlý. Po uzavření přívodu paliva do čerpadel, motor ještě skoro 1 minutu vrčí. To je špatně. Uvádíme tedy palivový okruh do původního stavu a tímto problémem se budeme zabývat ještě později. Taky jsme dokončili montáž ohrádek, vzduchových sít na motoru, včetně dotření regulátoru a vodního potrubí. Pro jistotu jsme opět zkontrolovaly a seřídily trysky. Postupně si ladíme motor, ale na finální naladění motoru si Nick asi pozve nějakého specialistu.
Začíná zase zlobit 710.827. Jejím využíváním pro posun, se začínají postupně projevovat různé nedostatky vzniklé opotřebením. Buď občas stopne, anebo odmítne zničeho nic jet. Ještě že naši strojvedoucí Míra Lukeš a Pavel Muzikář s ní mají tu trpělivost a sami hledají zdroje poruch.
11. října se konečně stříkají kapoty nazeleno. Hned druhý den se odváží na halu, kde jsme provedli drobné úpravy vnitřního nátěru, který byl po těch letech místy poškozen a tak se 13. října mohly obě kapoty namontovat na rám. 17. října se stříká další várka věcí na zeleno (opasky, poklopy, houkačky… ) a 25. října se stříkají dveře do kapot. Již 28. října jsou dveře usazené na kapotách a rosnička vypadá hotově. Hodně nám pomohlo, že jsme mohli rosničku rozebrat na menší díly. Na lakovně je stále plno, ale rozhodně se udělá dřív místo na dveře, nebo kapotu, než na celou lokomotivu. Ovšem je pravda, že dveře zabraly celou lakovnu. Teď už jsme z nejhoršího venku. Zbývají pruhy a ty by se daly nastříkat i na montovně.
Kromě toho 827 stále zlobí. Dalo by se říci, že čím dál tím víc a přitom nemůžeme najít původ. Opravili jsme EPV na převodovce, přitom jsme zjistili, že je špatný i upravovač tlaku. Po těch letech si zkrátka řekl už dost. To trošku pomohlo. Po pár dnech 827 stojí opět a tentokrát definitivně. Hledáme a bádáme. Nakonec jsme na to přišli. Rozpadl se mikrospínač u řadiče na převodovce. Po provizorní opravě je 827 opět provozní. Později jsme celé zařízení vyndali, opravili a dodaly nové dráty. Lokomotiva opět jezdí jak má. Jen to nenadálé stopování se stále nedaří odhalit.
Listopad Rosnička stojí na svém tradičním místě na montovně a je rozhodnuto, že se pruhy udělají tady. Na rozměření si přijíždí Nick osobně. Je to téměř vědecká práce. Tak jak jeho výpočty vychází na jedné kapotě, nevychází na druhé. Tak znovu. Ve výrobě to tak složitě dříve jistě nedělali, nestíhali by to v tom množství lokomotiv. 10. října máme nastříkanou přední kapotu a 14. října se stříká kabina a zadní kapota. Aby se to stihlo vše brzy nachystat, obětovali jsme na to i část dovolené. Tak a je hotovo. V podstatě můžeme z Jihlavy odjet. Od teď, co stihneme udělat, bude jen dobře. Kromě dokončovacích prací vyvíjíme i držák pro aplikátor maziva na okolky, kterým bude lokomotiva také navíc vybavena. Pavel Muzikář nám sice sehnal sadu na tekuté mazivo de Limon, ale rozhodli jsme se raději pro tuhé mazivo. Jeho provoz je jednoduší a celé se to schová pod rám. Natřeli jsme ochozy a nárazníky. Do konce měsíce jsme namontovali gumy do dveří. Byly jsme sice úspěšnější než před lety na 710.896, ale i tak jsme museli řešit problémy s upevněním šroubků do plechu. Z počátku jsme totiž nechávaly původní otvory, později jsme ty další zavařili. Nyní se nám to vymstilo. Šroubky nám v původních otvorech nedržely. Ještě že jsme v Jihlavě. Použili jsme moderní technologii – zalisovávací matice. Bylo to pracné, ale je to trvanlivé a stále lehce rozebíratelné na rozdíl od samořezných šroubů do plechu. Pokračují i dokončovací práce v kabině. Jedná se o různé detaily na pultě i v rozvaděči.
Prosinec Začali větší mrazy a tak jsme rádi, že máme na 710.827 ohřev. Teď se ukáže, jak jsme to spočítali a jak to funguje. Ten již úspěšně testujeme od listopadu. Nyní jsme však zjistili, že pro větší mrazy by to chtělo přeci jen silnější topné těleso. Motor se ohřeje, ale když hodně mrzne kolem -10 °C a fouká vítr, drží se teplota jen na + 10 stupních. Rozhodli jsme se proto vyměnit topnici za silnější. Nyní tam bude 4,5 kW. Ještě že připojovací rozměry jsou univerzální. Samotná výměna proběhla rychle, jen s elektrickým zapojením byl problém. Kabely byly hůř přístupné. Je to prostě prototyp. Na muzejní rosničce to máme řešené jiným, dalo by se říci praktičtějším způsobem. Tady však zase nastal problém s termostatem. Řešení nádržky je na muzejní malinko jiné a souhrou náhod překážel topnici termostat. Museli jsme tedy nádržku upravit, aby vše bylo v pořádku. Konečně jsme po menších peripetiích zprovoznili i mechanický náhon rychloměru. Nejdříve jsme měli v srpnu špatné hnací kolo. Nechali jsme udělat nové, jenže to zase bylo větší a nakonec tam byl i špatně udělaný kužel (výkresová chyba ČKD). Nyní je to tedy zprovozněné a ze starých MUV 69 jsme poskládali i dostatečně dlouhý bowden a tak jsme mohli začít zkoušet. Nickův specialista na motory 12V170DR taky zatím asi nedorazí, takže jsme se rozhodli naladit motor podle svých vědomostí.
7. prosince jsme rosničku trochu prohnali po dvorku. Paráda. Vše funguje. Máme z toho radost. Dokončujeme ladění houkaček, dveří a různých detailů, které nám před tím unikly. Odstraňujeme i drobné vady laku. Protahujeme i kabely na vysílačku, včetně držáků pro konektory. Prostě chystáme muzejní stroj na předání a jak je u nás zvykem, musí být v 100 % stavu. Rádi bychom to vše stihli do konce roku, respektive to bude takový vánoční dárek pro Nicka. Bohužel se nám rozpadl bowden k malému rychloměru. Přeci jen už měl něco za sebou. Podle firemních nákupčích nejde sehnat a podle prvotního hledání na internetu mají asi pravdu, ale mi si nějak poradíme.
Mezi vánočními svátky probíhá i velká údržba na 710.827. To abychom neměly v novém roce žádné resty. Přetěsnili se výfuky, kompletně jsme prohlídli a opravili EPV na převodovce, opravil se přepad paliva, jelikož hledáme zdroj úniků paliva na pravé straně motoru a nemůžeme to najít. Dále jsme protáhli kontrolku od STOP magnetu, abychom si mohli pohlídat to neočekávané stopování motoru. Zároveň jsme vypnuli novou elektronickou přeotáčkovou ochranu motoru, kterou tam máme. Nick si myslí, že to bude tím, tak uvidíme.
Tak a je tady opět konec roku. Tohle byl vlastně nejúspěšnější rok. Byl sice finančně poněkud náročnější, ale když pomineme ty peníze, tak Nick zajistil výtopnu a tím máme vlastně jistou střechu nad hlavou. Zároveň však přibyly další starosti (údržba a opravy depa). Jinak jsme pro Nicka, i když to tak v první polovině roku nevypadalo, odpracovali 720 hodin. Tento výkon ale právě vedl k tomu, že jsme po 9 letech a 9 měsících dokončili úspěšně „zakázku“ na opravu muzejní rosničky. Bylo už na čase. Rosnička je až na náhon rychloměru kompletní a provozní. Vypadá fakt úžasně. Ještě zbývá dodělat dokumentaci elektro, popisy na karosérii a asi novou TBZ. Letos jsme také nějak nestihli tradiční výroční zasedání. Nevadí, doženeme to příští rok.
WebDesign - © VB